Každá doba přináší nejen pokrok, ale také nutná a mnohdy mile příjemná nostalgická ohlédnutí. Dnes nemá většinou smysl někomu vysvětlovat, co znamenalo se zajímat o F1 v dobách let 70. a 80. Nebyl internet, specializované časopisy neexistovaly, fandové byli odkázáni na tu méně bohaté či obsáhlejší zprávy ze Světa motorů, MOTORu (Motoristická současnost), Signálu či Štartu, které když se poskládaly vedle sebe, měl člověk dojem, že se jelo několik závodů najednou.
Není to snaha o zlehčování. Předně si je potřeba uvědomit fakt, že v těchto dobách nám horliví podržtaškové do omrzení tvrdili, že formule 1 musí být vnímána jako
prostředí kapitalistického byznysu, kde sport je jen pláštíkem pro obchodní zájmy mocných koncernů a monopolů. Naštěstí v redakcích seděli lidé, kteří dokázali toto tvrzení diletantů obejít, takže se této motoristické kategorii věnovalo nemálo místa v periodikách nebo i v knihách na pultech knihkupectví (určitě v jistou dobu to byl prostor srovnatelný se socialistickou pýchou nazvanou Pohár míru a přátelství a nezřídka ji i převyšoval). Někde byly informace nepříliš dobré, jinde výborné, tu silně diskutabilní, tam zase spekulativní. Po sametové revoluci číslo publikací věnovaných F1 raketově vylétlo vzhůru, dočkali jsme se encyklopedií, obrázkových průvodců, výletů do historie a světa techniky, životopisů – a v některých případech to dopadalo hůře než před těmi třiceti lety, kdy nešlo nahodit v Googlu nějaké heslo a hned se vám vysypalo sto odkazů (upřímně, v tom moderním pojetí se opravdu objeví přehršel výsledků, jenže tři čtvrtiny, ne-li dokonce čtyři pětiny jsou kopírováním jednoho zdroje, pohříchu občas nepříliš kvalitního).
Na začátku jsem ale mluvil o nostalgii a tak se s vámi chci o jednu takovou vlnu podělit. Ne kvůli vzývání starých časů, jen připomenout, co jsme tehdy hltali a co nám pomáhalo stvářet širší obraz o onom tak trochu zakázaném ovoci.
ČASOPISY
Jsem na vážkách, čím začít. V podvědomí lidí bude možná hlouběji zakořeněn
Svět motorů, nejen proto, že vycházel déle, ale také přežil sametovou revoluci. V této vzpomínce však není záměrem sledovat důvody rozpadu jejich periodik, ale toho, co se v nich psalo. Svět motorů přinášel informace o závodech většinou na stránce, kde byly vedle F1 popisovány dva až tři závody (společně s motocykly či dalšími automobilovými podniky).
![[560×332]](http://img.auto.cz/formule1/img/art/2011-32/SvetMotoru2_4e471aa1a5fee.jpg)
Každé disciplíně byla věnována třetina dvoustrany ve vodorovném provedení. Vždy jednou za čas byl uveřejněn článek delší – velice dobře si vzpomínám na stati z let 1974 (GP Itálie), z následujícího ročníku (Deštivé drama ze Silverstone, Zmoklé naděje) či rok 1976, kdy jsme se dočkali rozsáhlého materiálu s názvem
Šestikolky útočí, popisujícího GP Monaca – a samozřejmě i materiál týkající se Laudovy nehody na Nürburgringu.
![[560×655]](http://img.auto.cz/formule1/img/art/2011-32/SvetMotoru_4e471a6f930a9.jpg)
Nepravidelně, byť často, měli čtenáři možnost si přečíst zamyšlení před sezónou a posléze i její zhodnocení, včetně občasných technických postřehů (dnes by se tomu hezky česky řeklo preview a review sezóny). Několikrát se F1 dostala i na titulní stranu, například v roce 1974 při popisu GP Itálie se na nás řítil oranžový March Viktoria Brambily… A nelze ani zapomenout, že se v tradiční rubrice věnované dětem s příznačným názvem „Dospělým vstup zakázán“ objevil i sice poněkud neumělý, ale přesto dnes velice žádaný papírový model vozu F1 Ligier JS 11.
Posuňme se do vydavatelství Magnet, které se od roku 1974 stalo pro fanoušky F1 doslova zemí zaslíbenou, především proto, že v časopise
MOTORistická současnost začalo otiskovat pravidelně poměrně podrobné reportáže ze závodů F1 (do té doby šlo většinou jen o souhrnné články). Ba co víc, i s celkem vyčerpávající statistickou částí. Sem tam sice něco chybělo (což ovšem člověk zjistil o hodný časový údaj později), ale konečně se mohly začít dělat detailnější tabulky, protože výsledková listina nekončila po desátém místě lakonickou poznámkou
… a další … celkem bylo klasifikováno 17 pilotů.
![[560×792]](http://img.auto.cz/formule1/img/art/2011-32/RocenkaMotor_4e471afb6c699.jpg)
Titul, familiérně zvaný
Motor, sice byl tištěn na velice nekvalitním, prakticky novinovém papíře, ale barevná obálka s vnitřní černobílou dvoustranou na křídovém papíře přinášela místy kvalitní fotky formulových hvězd jako Fittipaldi, Beltoise, Regazzoni, Mass či Merzario, popřípadě průhledové obrázky vozů F1 (Ferrari, Tyrrell). V roce 1976 přešel Motor na techniku hlubotisku, což byla docela jiná káva, především kvůli obrázkům. A od roku 1978 už byly barevné obrázky i uvnitř čísla.
![[400×700]](http://img.auto.cz/formule1/img/art/2011-32/PilotiF1_4e471b72159ef.jpg)
Formule 1 byla kromě několika doplňkových článků zařazena pod rubriku Svět F1 (komentuje Petr Haura) a není třeba zdůrazňovat, že byla tím prvním, co jsem v Motoru hledal. Bohužel tehdy jako dnes vstoupila redakce do 80. let s novým grafickým uspořádáním, takže stránky věnované F1 se postupně začaly smrskávat, až jsme se včetně obrázku dostali na jedinou stranu A4 na závod. Od roku 1984 se také autoři střídali (vedle Petra Haury Karel Hrubec či Pavel Dufek), takže jednotný duch reportáží byl ten tam. Doba existence MOTORu po revoluci byla už velice krátká, vlastně pouhý půldruhý rok, takže i přes některé nadějné vyhlídky se toho moc nestihlo.
![[560×783]](http://img.auto.cz/formule1/img/art/2011-32/GrandPrixSport_4e471b9883d95.jpg)
V souvislosti s Motorem je nutno také zmínit jeho pravidelné přílohy, nesoucí občas zavádějící tituly
Grand Prix Sport a
Piloti F1. Začněme teď netradičně druhou jmenovanou ročenkou – měla atypický formát 15 x 26 cm a vycházela ve druhém pololetí. Celkem jich bylo vydáno devět – osm v letech 1973 – 1980 a pak ještě jedna v roce 1990. Ročenka Grand Prix Sport v klasickém formátu A4 do roku 1980 v prvním pololetí předcházela Pilotům F1, od roku 1981 přešla redakce na dvě „áčtyřkové“ přílohy vždy na začátku a po skončení sezóny, které však už nenesly žádné jméno, pouze pod logem MOTORu malým písmem vyvedené číslo přílohy. Až ta úplně poslední v II. pololetí 1990 měla stejný formát jako Piloti F1. O F1 se tu psalo víc než dost, zkusit vypočítat jen část článků by bylo na samostatnou stať. K čemu se ale ještě vrátím v příštím pokračování, to byly „romány na pokračování“.
Vydavatelství Magnet mělo „na svědomí“ ještě jedno periodikum, které formule chtivý fanoušek nemohl opomíjet. Šlo o
Signál, časopis vydávaný ve spolupráci se Svazarmem. To by samo o sobě nebylo tak zajímavé, kdyby do něj nepsal Karel Hrubec a fotografie nepořizoval Antonín Bahenský. Stránky či dvoustránky o F1 se sice neobjevovaly pravidelně, ale čtení to bylo zajímavé, obrázky velice působivé a hlavně od roku 1976 barevné. Když k tomu přičteme i po nějakou dobu na zadní straně zveřejňovanou
Galerii nejrychlejších, kde byly profily i zdaleka ne tak profláknutých pilotů (mimo jiných Lombardi, Pescarolo, Lunger, Kessel a tehdy ještě zdaleka ne tak známý Jones), znamenalo si to nachystat v patřičné periodě další tři koruny.
![[560×326]](http://img.auto.cz/formule1/img/art/2011-32/Stadion_4e471cd018e78.jpg)
Pominout rozhodně nelze ani
Stadion, klasický to sportovní časopis, kde se formule kromě řídkých výjimek objevovaly na poslední vnitřní dvoustraně. Výsledků se tu člověk nedočkal, maximálně uvedení bodované šestky toho kterého závodu plus průběžné klasifikace. Důležitější byly opět fotografie (i zde je měl na svědomí ve velké míře A. Bahenský), které byly pečlivě stříhány a nalepovány do předem vyhrazených sešitů. Sem tam se dostalo v rubrice Giganti světového sportu na profil nějakého pilota (namátkou si vzpomínám na Jamese Hunta s titulem:
„Mistr ano, idol ne“) a sice ne pravidlem, ale častým jevem bylo čtyř až šestistránkové zhodnocení celé sezóny.
Jakousi obdobou byl slovenský
Štart, kde se také vyskytovaly články o F1, ovšem co do informovanosti na úrovni MOTORu. Především tu byly kompletní statistiky a – což bylo pro hledače detailů velice důležité – autoři uváděli i startovní čísla pilotů. Což o to, česká periodika nám je rovněž na začátku sezóny prozradila, nejčastěji při předsezónním představení, ale takové ty perličky u jezdců, kteří startovali výjimečně nebo na soukromých vozech (do r. 1979) jsme jinde nenašli.
![[560×409]](http://img.auto.cz/formule1/img/art/2011-32/Stop_4e471d3607a43.jpg)
Pak tu byl měsíčník
Stop!, další periodikum
našich slovenských bratov, jenž byl přitažlivý jiným způsobem – ve středu časopisu byl vždy dvoustránkový plakát! A že se tam objevovaly i tolik očekávané formule není třeba zdůrazňovat. Bohužel nadšení z nich kalila značně kolísající kvalita barevnosti obrázků – některé byly naprosto excelentní, jiné totálně příšerné. Věřím tomu, že jich ještě nemálo ve sbírkách fandů F1 existuje.
![[560×790]](http://img.auto.cz/formule1/img/art/2011-32/Stezka_4e471d84d6b76.jpg)
Zajímavým periodikem byla i
Pionýrská stezka. Někomu by se mohlo zdát, že v dětském časopise nebude pro F1 místo, ovšem jen do té doby, kdy vyslovíme jméno Edmund „Edy“ Koukal. Autor překladů takových odborníků na F1 jakým byl například Heinz Prüller (se kterým se Koukal dobře znal) zde uvedl několik velice zajímavých článků, dalo by se říci že na pionýrský časopis až podezřele mnoho. Po jeho předčasné smrti převzal pravidelnou rubriku o F1 Pavel Vitouš, přispívali i Petr Minařík, Karel Hrubec či známý komentátor Luboš Pecháček. A kdo by si nevzpomenul na fantastickou nástěnku věnovanou formuli 1, jejímž autorem nebyl nikdo jiný než věhlasný Kája Saudek!
![[560×860]](http://img.auto.cz/formule1/img/art/2011-32/StezkaPoster_4e471ddc3af06.jpg)
Nelze vynechat ani dnes již legendární
ABC, kde se o F1 sice nepsalo tolik, jako například v dalších periodikách, články byly zaměřeny spíš na techniku nebo zajímavosti, ale od 80. let se v „ábíčku“ častěji objevovaly články dalšího odborníka na F1 již zmíněného Petra Minaříka.
![[560×351]](http://img.auto.cz/formule1/img/art/2011-32/ABC_4e471e26de02e.jpg)
Doslova exkluzivitu měly samozřejmě jedinečné papírové modely F1, díky nimž jsme se dočkali fotografií „formulek“ uvnitř čísla i na obálce. Tato témata jsou popsána bohatě jinde, proto nebudu vypočítávat jednotlivé vozy F1 a doplňující články (stačí si najít fórum papirovemodelarstvi.cz).
![[560×781]](http://img.auto.cz/formule1/img/art/2011-32/Automobil_4e471e67a0ef0.jpg)
Jen ještě připomenu například další nepřehlédnutelný titul
VTM, kde se občas o F1 psalo, stejně jako technicky zaměřený
Automobil. Ten proslul zejména díky nádherným kresbám bývalého závodníka, tvůrce slavné Buggy Baghira, konstruktéra Václava Krále. Články o F1 tu byly, jak odpovídalo zaměření periodika, vysloveně technické, na hodně vysoké odborné úrovni.
![[560×367]](http://img.auto.cz/formule1/img/art/2011-32/Kral_4e471ea270884.jpg)
Pokud mě paměť neklame, galerie vozů F1 se jeden čas objevovala i v dalším mládežnickém titulu
Ohníček, opět většinou z pera V. Krále. Šlo o krátký popis jednotlivých vozů, jakousi miniencyklopedii zaštítěnou názvem
Galerie závodních automobilů. Díky spolupráci s A. Bahenským byly formule k vidění i v Sedmičce pionýrů, opět musím předpokládat, že nejeden nadšenec sháněl a stříhal obrázky jako o život!
![[560×383]](http://img.auto.cz/formule1/img/art/2011-32/Ohnicek_4e471eda61148.jpg)
Nepochybně zasáhl fenomén F1 i jiné časopisy, skutečně letmo se objevily články například v
Květech, formuli 1 se díky kmenovému fotografovi Miroslavu Zajícovi čas od času věnoval i
Mladý svět – nejvýznamnější stopa určitě byla v jeho magazínu z roku 1974. To však byly exkurze vysloveně nárazové, nepravidelné, o kterých se F1 lační čtenáři dozvídali fungujícími tam-tamy zpráv ve stylu:
„… viděl jsi to a to tam a tam?“ A zcela na závěr prvního zamyšlení ještě musím vzpomenout prodejnu zahraničního tisku v Jungmannově ulici (která mimochodem funguje dodnes), kde se čas od času objevil nějaký titul, ve kterém jsme si přišli na své.
![[560×708]](http://img.auto.cz/formule1/img/art/2011-32/Kvety_4e471f1cdc557.jpg)
Pokud touto zmínkou opouštím pole časopisů, neznamená to, že nikde jinde se o F1 nepsalo. Proto věřím, že svými postřehy tento skromný výčet doplníte.
Příště: Knihy o F1