13. 07. 2011
19 komentářů
Články z Auto.cz
Silverstone má v historii F1 nepochybně výsadní postavení. Nejen proto, že to „tady vlastně všechno začalo“, ale Spojené království Velké Británie a Severního Irska je prostě kolébkou automobilového sportu, proto nejeden divák přiznává, že na tomto okruhu na něj dýchají tradice a historie. A to i přesto, že kdyby sem někdo zavítal po třicetileté pauze, měl by asi dojem, že zabloudil na docela jiný okruh.
Je to taková zajímavá paralela. Grand Prix Velké Británie se jela ve stejné době, kdy jsem dokončil několikastránkový elaborát o slavném a smutně proslulém závodě z roku 1975. Vypsat, co všechno se tam tehdy stalo, vyjde z toho v této rubrice hezký románek na pokračování. Tehdejší Grand Prix doplatila na tradiční povětrnostní nestálost northamptonského okolí, takže střídavě sucho/déšť/sucho a průtrž mračen připravila divákům adrenalin a pilotům noční můru v podobě zaplavené trati. Během dvou kol vycestovalo nedobrovolně mimo trať dvanáct pilotů a zdá se být téměř neuvěřitelné, že jediné zranění si odnesl jeden příliš horlivý traťový komisař, který se místo zachránce stál záhy sám zachraňovaným. Následné zmatky spojené s ukončením závodu, dohadování o klasifikaci trvající dvě hodiny, a když se konečně ručně psaná objevila, způsobila smršť protestů a dohadů, to byla kulisa závodu, který byl zajímavý i tím, že vůbec poprvé přinesl slavnou „zatáčkovou soutěsku“ Woodcote zvrásněnou zpomalovací šikanou (ostatně, vydrželo to pouhých deset let).
Silverstone vůbec bylo eldorádem úprav a změn – ovšem ne všechny se nesly ve stejném rozsahu. Bývalé vojenské letiště vzdušných sil RAF bylo typickým rychlostním okruhem, rovinky spojené buď pravoúhlými nebo velkoryse mírnými zatáčkami vlastně tvořily z celého komplexu téměř obdélník, jehož rohy tvořily pověstné vrcholy (po směru jízdy) Copse Corner, Stowe Corner, Club Corner a již zmíněná Woodcote Corner. Z toho vybíhal jakýsi osten v podobě Becketts Corner a tři táhlé zatáčky Maggots (tak tak, pane Richtře, žádné Megets, nýbrž Maggots, ještě dnes!!!) Chapel a Abbey. Kromě několika drobných změn přímo ve Woodcote nebo před ní (Luffield) prošla trať radikální změnou mezi ročníky 1990 a 1991. Rovinky zmizely a deformaci tratě na několik způsobů přežily bez zásahu vlastně jen úvodní Copse Corner, pak pověstná Club Corner a s trochou přimhouřených očí i Woodcote. Zbytek je vlastně docela nový nebo natolik přebudovaný, že kdybyste posadili do kokpitu Regazzoniho, Schecktera, Fittipaldiho, Arnouxe nebo Laudu (ač Švýcar by to zvládl už jen se svolením nebeské stráže), měli by asi problémy se orientovat. Jistě, pokrok je nutný, nedá se říci, že by tohle postupné odbourávání tradičního Silverstone trať zabilo, ale při pohledu na dobové záběry si nejednou nostalgicky můžeme zatlačit slzu v oku. Stará trať byla možná nebezpečně rychlá (ale co v F1 není nebezpečné, že?) a snad i jednoduchá, ale byla nesmírně náročná na správnou volbu stopy a především prokázala schopnosti pilota správě a rychle projet zatáčku. Dle Jackie Stewarta se v jednotlivých „koutech“ trati daly získat nebo poztrácet celé vteřiny.
Grand Prix Velké Británie na Silverstone nebyla vždy pravidlem – nesmíme zapomenout, že pro tuto zemi je každý závod nesmírně prestižní záležitostí a další motoristické stánky si chtěly také ukrojit něco z koláče slávy. A tak od roku 1955 po celých 30 let měnila formule 1 působiště – zpočátku alternoval se Silverstone okruh v Aintree, později známý Brands Hatch. A to ještě zůstávaly stranou další známé okruhy, jmenujme například Donnington Park, Oulton Park či Goodwood. Je opravdu obtížné říci, co bylo lepší, zda ono střídání nebo setrvalé návraty na jedno místo. Tady je to asi opravdu o osobním náhledu – vzhledem k tomu, že pamatuji obě varianty, bych se klonil k té první, už jenom proto, že i Brands Hatch byla místem zajímavým a Paddock Bend v sobě skrýval historek na několik stran.
Letos se představil okruh opět v novém hávu a obávám se, že nám ukázal i šlápnutí vedle. Chápu, že pokrok se musí snoubit s nabubřelou okázalostí a honosným pozlátkem, ale jak řekl jeden slavný módní návrhář: pokud je žena krásná, róba ji jenom pozvedne. Pokud není, tak ji maximálně schová, ale hezčí ji neudělá. Připomíná mi to jednu historku, proč spousta renomovaných hudebníků odmítla nahrávat v luxusním německém White House Studiu: protože jim přišlo sterilní – postrádali onu otřískanou dřevěnou podlahu a neodmyslitelně se povalující kabely. Jenže to byli pravověrní rockeři, a jako oni odcházejí a jsou nahrazování uměle stvořenými hitmakery, možná i současná generace pilotů nebude postrádat ono domácky neformální prostředí klasických kluboven, spokojí se s monstrózními skelety z kovu a skla a bude se tvářit, že právě takhle to má být.
Není ale účelem dumat nad zákonitostmi vývoje, jsme tu kvůli formuli 1. A ta měla, jak se ostatně dalo předpokládat, na Silverstone hody. Nabídla všechno – dramata, kontroverzní rozhodnutí, neohroženého hrdinu, černou ovci i totálního smolaře, nad kterým by ukápla slza i nejzavilejšímu drsňákovi. Dělat prognózy před tímhle závodem je jako bez problémů natipovat zápas kdysi československých a sovětských, dnes českých a ruských hokejistů. Specifické podnebí vykonává své a jisté je jen to, že nic jistého není. Navíc nad britskou GP levitovala nová nařízení v podobě zákazu foukaných difuzorů, což mohlo představovat další atraktivní položku do programu závodu. Když však vyrazily vozy na trať, zdálo se, že ta atraktivita odtáhla s mraky kamsi směrem na Londýn. Vettel v čele, Webber za ním, Alonso a Massa stěží odolávající Hamiltonovi s Buttonem. Klasik by řekl: nic nového pod sluncem. Ale polovina závodu jako by znamenala zlomení suché větévky a její prasknutí bylo signálem ke změnám. Fatální chyby v boxech zamíchaly pořadím a najednou tu byl neohrožený valiente héroe Alonso, který odsoudil ostatní do role statistů. Osobně jsem čekal, že v posledním stintu mu křídelní nápojáři začnou vrčet za zádí, leč opak byl pravdou, unbesiegbar Bulls se překvapivě prali sami se sebou a červená jim v pohodě ujížděla. Když k tomu připočteme domácí unlucky idols, překvapivý, ale zcela zasloužený výsledek je tu. Tedy s drobnými výhradami…
Grand Prix Velké Británie samozřejmě bude mít několik diskusních témat, minimálně tři hlavní. Bude se zkoumat, dokazovat, odporovat a vysvětlovat, a jak pravil klasik českého herectví a humoru Jan Werich – pravda bude zase někde uprostřed.
Práce v depu
V tomto bodě bude hlavní pozornost zcela pochopitelně soustředěna na Vettela a Buttona. Ještě než se začne dštít síra a oheň na mechaniky, je nutné uvědomit si několik okolností. Víme všichni, a trojice Pouva, Richtr a Turek si to zkusila i na vlastní ruce, že vyměnit kolo není žádná brnkačka. Podíváme-li se do historie, je tento akt předmětem tisíců pokusů, nácviků, příprav, ale nikdo si nikdy nemůže být na 100 % jist sám sebou, že se všechno povede. Stačí milimetr při nasazování centrální matice, může selhat pistole, známe i případy, že nedočkaví piloti zastavili zcela špatně, poráželi své mechaniky nebo jim přejížděli nohy, trhali hadice tankovacího zařízení (de Cesaris, Katayama, Montoya, M. Schumacher, Massa, Albers). Je celkem pochopitelné, že k nějaké chybě dojít může, bohužel ta zrovna vyčnívá nejvíc. U Vettela se nakonec neprojevila tak dramaticky, i když ho s největší pravděpodobností stála vítězství (záměrně píšu s největší pravděpodobností, protože nelze vycházet z dalšího vývoje závodu, jak se ve skutečnosti udál). Někdy je potíž se signalizací, nakonec vzpomeňme na Mansella v Portugalsku 1991, kdy mechanik později přiznal, že neudržel nervy a mávl dřív, než k tomu byl důvod. I muži u lízátka ve snaze neobrat svého pilota o cenné setiny někdy udělají pohyb navíc – což může mít fatální důsledky. To je také nejspíš případ Buttona. Tady bych to viděl na jasně špatnou komunikaci a stanovení pojmů. Lolipopman považoval odhození pistole za ukončený proces, v závodním stresu mu vylétlo lízátko nahoru, pak si určitě všiml, že mechanik u pravého předního kola chmatá po rezervním utahováku, ale dát lízátko zpátky už prostě nejde. To by se riskovala nejen pokuta (kterou ostatně Button dostal), ale dost možná taky těžké zranění – Nigel Stepney by o tom mohl leccos vyprávět.
Ještě bych se rád zastavil u Kobayashiho – tam šlo o shodu náhod, která někdy prostě nastane. Troufám si tvrdit, že nebyl vypuštěn tak, aby se trefil do cesty přijíždějícímu monopostu, zásadní se stalo ono vteřinové cuknutí, které mohlo mít několik příčin. Je třeba si uvědomit fakt, že i při značně omezené rychlosti v boxech během oné jediné vteřiny ujede vůz kolem 10 – 15 metrů! Kobayashi samozřejmě chybu udělal v tom, že si nejspíš myslel, že to ještě stihne. Možná mohl zastavit a nechat se roztlačit, pokud měl potíže s motorem, jenže už zmíněný časový press prostě vygradoval v řešení, které ho stálo dvacet tisíc a skončilo dvěma potrhanými hadicemi.
Týmová režie
V loňských příspěvcích jsem několikrát říkal, že nějaké domlouvání či nařizování by mělo být podle potřeb týmů. Ať si šéfové nebo manažeři dělají co chtějí, ať si vypadají jako melouni, když jim to za to stojí. Pikantní je pouze to, že Christian Horner před rokem dštil plameny různého ražení na hlavu Ferrari a ejhle!, rok se s rokem sešel a velitel býčí squadry najednou volí zoufalé výmluvy ve snaze nevypadat jako totální ťululum. Může se tisíckrát hájit, že mu šlo o tým a body, plno lidí to i pochopí, ale nelze kázat vodu a pít víno. Že se dá všechno nějak (bohužel většinou značně nevěrohodně) okecat, to známe i z naší politické scény. Já bych Hornerovi nevyčítal nic, kromě jedné jediné věci – než začneš někoho pomlouvat, počítej do deseti a uvědom si, jestli obdobná situace nemůže potkat i tebe. Jaký důsledek bude mít jeho čin ve vnitrotýmové náladě, to už je téma docela jiné a měli by si ho vyříkat především u Red Bullu.
Závěrečný duel
Že je Lewis Hamilton dravec, který vidí jen soupeře před sebou a jeho snahou je dostihnout, zadávit a předstihnout (jak krásně vyjádřil závodní instinkt náš slavný jezdec rallye Hubáček), to se všeobecně ví a široce komentuje. Tentokrát se ale prokázal v docela jiné roli – jako pes obranář. Lze k němu vzhlížet s obdivem, že přes potíže, které měl (tady je třeba si uvědomit, že víme jen to, co nám v komunikaci tým sdělí, jestli šlo o něco jiného, to se těžko dozvíme), se dokázal udržet na trati. Co mu ale prominout nelze, to je jeho likvidační manévr v předposlední zatáčce. Fanoušci McLarenu nechť se nezlobí, ale existují čelní záběry, které hovoří jasně – Lewis vsadil na to, že pokud se napasuje z boku do Massy, znemožní mu správný výjezd ze zatáčky. Dalo by se to přirovnat i k legendárnímu šťouchanci M. Schumachera vůči J. Villeneuvovi v roce 1997. Z chování Hamiltona bylo jasně vidět, že mu vůbec nejde o to, aby zatáčkou projel správně, navíc bylo evidentní, že Massa je půl auta před ním. Může se vymlouvat na pozdní brzdění, může argumentovat bojem o pozice. To je v pořádku, udělal, co uznal za nejlepší. Co potom ale nechápu, je chování bezpečnostních dohlížitelů – a v tomto případě Nigel Mansell, jakkoli byl mým koněm a oblíbencem, udělal parádní kopanec. Je jasné, že když srovnáme prohřešky Schumachera a di Resty s Hamiltonem, ať se na to díváme zleva či zprava, je to pořád to samé. Je jasné, že v posledním kole nelze říci – tak to Hamiltonovi pustíme, vždyť šlo o krásný souboj, no a Schumacher a di Resta ať nám prominou, prostě jsme je „osolili“ zbytečně tvrdě.
Aby bylo jasno, já neobviňuji Hamiltona z toho, jak jednal, to je jeho závodní latina a v tom si musí udělat jasno on sám. Ale nelíbí se mi, že pokud existuje nějaké potrestání jisté situace, není vždy adekvátní a srovnatelné. Za prakticky analogickou situaci jeden pilot vyfasuje 10 seconds stop&go a druhý se stane hrdinou, jak uhájil svou pozici. A tvrdit, že komisaři přihlédli k jeho potížím a snad mu pozici nechali za hrdinský výkon? Vážení, jsme v F1 a ne v zaopatřovacím táboře. Takhle by se Hunt také nemusel stát mistrem světa, protože v USA 1976 s ním bojoval o vítězství Patrick Depailler, kterému v závěru závodu popraskalo palivové potrubí v kokpitu a kvůli výfukovým plynům dojížděl přiotráven a téměř v bezvědomí (odborníci se divili, jak to vůbec byl schopen vydržet). Je pochopitelné, že nevyhrál a nikdo mu nevěnoval pozici „za zásluhy“. Protože kdyby se tak stalo – Hunt by měl o tři body méně a tím pádem by v konečném součtu skončil za Laudou. Jsou to samozřejmě hypotézy, jen jsem tím chtěl ilustrovat, že v F1 je nutné mít úctu k soupeři a ocenit jeho výkon, ale rozhodně ne komukoli cokoli darovat.
Docela poslední dodatek – je úplně jedno, že šlo o dvojici Hamilton-Massa, kdyby to byl Maldonado-Kovalainen, výsledek je stejný. Nechce se mi totiž ani domýšlet, jaké důsledky mohl tento manévr mít, kdyby kola Ferrari zabrala na nezpevněném podkladu. Ti z vás, kteří si pamatují kolizi čtveřice Irvine, Bernard, Verstappen a Brundle v Brazílii 1994, moc dobře vědí, co mám na mysli.
Neznamená to, že ostatní nejmenovaní splynuli s šedým pozadím britské Grand Prix, byly tu výkony zajímavé a nadstandardní, Mexičané mohou jásat, že snad po dlouhých a hubených letech přichází v postavě Sergia Pereze pilot, který oživí slávu bratří Rodriguezů, můžeme si říci, že pravidlo Damoklova meče někdy opravdu platí – Algersuari už potřetí v bodované desítce oddálil svůj vyhazov, zatímco židle se začíná kymácet pod Buemim, ačkoliv ten za své odpadnutí tentokrát opravdu nemohl. Mizérie Williamsu pokračuje a důkazem toho budiž pád Maldonada z kvalitní sedmé na 12. pozici. Glanc také poněkud ztrácejí Renaulty, mizí tiše ve středu závodního pole a naše slavná backdoor trinity stále spolehlivě zametá konec startovního pole.
Nezbývá než se rozloučit a doufat, že drama nás bude čekat i v Německu. S ohledem na Nürburg a místní podnebí se dá aspoň zčásti očekávat, že bude zase veselo.
RoBertino
-
VIDEO: Klabzubova jedenáctka z Převýšova. Tady je Pilař doma
Jako by v té chvíli ožil slavný příběh Eduarda Basse o Klapzubově jedenáctce. Jedenáct…celý článek
-
Nymburk vyzve zase Prostějov, Děčín v rozhodujícím zápase padl
Potřetí za sebou budou hrát s Nymburkem o ligový titul basketbalisté Prostějova. Hanáci…celý článek
-
Krásná oštěpařka Leryn Franco: Chlapi, potřebuju pomazlit!
Jsem sexy modelka, olympionička, je mi třicet let a potřebuju chlapa. Zn.: Nutně! Tak…celý článek
-
FOTO: To je trénink na Švédy! Češi si zahazovali hokejky a rvali se
FOTOGALERIE | Už se to blíží, čas do rozhodující bitvy se krátí. Čeští hokejisté…celý článek
