13. 05. 2011
13 komentářů
Články z Auto.cz
Jak bylo trefně řečeno, evropská část seriálu Grand Prix začala na asijské půdě. Ne nadarmo se zmatkům říká turecké hospodářství, a tak není divu, že zařazení tohoto závodu na samou hranici dvou kontinentů může působit dohady. O vítězi žádné panovat nemusely.
Je opravdu zábavné, poučné a důležité sledovat reakce na Paddock, zvláště když si člověk troufne sáhnout do vosího hnízda. Je to naprosto v pořádku, protože pokud si budeme své názory schovávat do šuplíků, nebudou tam k ničemu. Ve své podstatě by se mohly už nyní brousit nože a další zbraně lokálního i hromadného ničení, ale tentokrát se chci zamyslet nad samotným způsobem zatraktivňování F1. Proč zrovna po závodě v Zemi půlměsíce? Mimo jiné i proto že v jeho průběhu padlo několik velice zajímavých argumentů, ke kterým stojí za to se vrátit.
Pokud se na první pětinu šampionátu mrkneme z hlediska statistik, zjistíme, že plná polovina bodovaných míst je předplacena pro pět jezdců, další tři měli jen jednu absenci (a kdyby nám Kobayashiho v prvním závodě nediskvalifikovali, bylo by to ještě zajímavější). Naproti tomu hned polovina jezdců se na body doposud dívala z menší vzdálenosti. Formule tedy je díky novinkám snad dramatičtější, ale k výraznému vyrovnávání sil zatím nedochází. Je samozřejmě jasné, že každý fanoušek rád uvidí boj o pozice, ale ještě hezčí bude, když ten boj bude mít svůj smysl.
V současné době vlastně neexistuje jiná možnost, než se přizpůsobit. Platilo to pro Čínu i pro Turecko – vzepřete se obvyklému scénáři a padnete hned o pár pozic níž. Kdybych chtěl být vyslovený cynik, řekl bych, že nám F1 opravdu padá na pozice show typu Holiday on Ice. Jistěže to není pravda, ale ruku na srdce, bude mít fanoušek Hamiltona radost z toho, když tento předjede Alonsa, když si na základě skutečností uvědomí, že ten mu to zase za 10 či jiný počet kol vrátí? Ano, spoléhejme na to, že se stane něco v boxech, jako například i v Turecku, sesílejme poruchy na tlakovzdušné pistole a na dálku hypnotizujme mechaniky, aby jim padaly kola z rukou. A nebo doufejme, že se něco přihodí v tréninku, jako třeba Kobayashimu, který dokázal, že i z chvostu startovního pole se může jet o body.
Jenže jedním dechem také dodejme, že minimálně tři týmy přes svá nadšená prohlášení jsou zatím v F1 pro parádu. Že jsou kvůli „zahuštění“ startovního pole nutné, o tom není pochyb, ale v této souvislosti si připomínám výrok Lucy di Montezemola a nepřijde mi až tak jako výrok senilního pána. Zkusme si představit, že by místo skomírajících (zatím tedy určitě) HTR, Lotusu a Marussji mělo šest týmů třetí vůz. A představte si jejich závodní bitky na tratích. Nemohu si pomoci, tahle myšlenka mi zase až tak nesmyslná nepřijde. Zcela určitě by se našlo dost protihlasů, že pak už by se týmová režie nedala uhlídat, ale upřímně, zamezit se jí nedalo nikdy. Stačí zvolit domluvenou větu a je veselo. A může znít třeba tak, jak jsme slyšeli v Turecku: „Tvůj kolega má pneumatiky vyměněny o sedm kol dříve…“
Neoddiskutovatelné je zatím postavení Red Bullu, kde se minule přesvědčili, že experimenty s jiným počtem zastávek jsou cestou nikam. Odpisované Ferrari najednou povyskočilo i před McLareny, které pochopitelně v případě Buttona neměly štěstí v boxech, ale to nakonec u maranellských koníků odnesl Massa. Jinak podle průběžných pohledů do sloupečku grafiky zvané lap by lap vidíme hezky setrvalý stav. Kromě postupu Webbera, kterému starty opravdu nejdou, a pádu Rosberga, což dokazuje, že závod je něco jiného než sázka na jedno kvalitně zajeté kolo.
Nicméně nebudu tvrdit, že těch zajímavých soubojů se fanoušek v Turecku nedočkal, to ano. Ono by už bylo výsměchem, aby se nepředjíždělo, když jsou k tomu vysloveně ušlapávány cestičky. A to je právě ono, co mi začíná zavánět v poslední době stále oblíbenější uniformitou. Stále více se F1 dostává do nebezpečné šablony, která sice bude oku lahodící, ale vlastně bude postrádat moment překvapení – a lidský faktor. On se pilot může třeba rozkrájet, ale když prostě udělá o ten pit-stop méně, pak kdyby jel jak kříženec Fangia, Clarka, Stewarta, Senny a Schumachera dohromady, má smůlu.
Zaměřme se třeba na pneumatiky, které jsem minule zkoušel cupovat. Vzpomínám na léta, a jsem rád, že mi bylo umožněno je prožít, kdy se mezi sebou praly i tři firmy a tím dokázaly patřičně zdramatizovat situaci. Náhle vyletěl tým, který neměl dříve šanci, k vítězství, protože si mohl hrát s pneumatikami na svém písečku. Už Jochen Mass v roce 1978 tvrdil, že F1 by velice prospělo i pět dodavatelů pneumatik. Místo toho se díváme na monopol jedné značky a já se pomalu děsím toho, až se řekne – letos nám vyrobí šasi Red Bull, motory dá Mercedes, převodovku Ferrari, karosérii poskytne Williams – z toho sestavíme auto a příští rok si to zase firmy prohodí. To by pak bylo závodění. Někdo by mohl říci – hurá, konečně by se ukázalo, kdo je nejlepším jezdcem. Jenže to by pak mohla být F1 na trenažérech.
Chci říci, že F1 by namísto vymýšlení všech těch DRS a podobných nesmyslů, přidávání bodovaných příček a čachrování s tréninky pomohlo prosté řešení – zvýšit konkurenci. Vím, že si plno lidí poklepe na čelo a řekne – a kdo může vyhazovat miliony? Lidé, kteří je stejně dokázali vyhazovat předtím, ti, co chtějí něčeho dosáhnout. Bohužel vím, že to je vize nereálná, protože dneska se všechno točí kolem něčeho docela jiného, a týmy, ať jde o basketbal, formuli 1, hokej nebo fotbal jsou zbožím. A lidem, kteří s nimi kupčí, je jedno jestli zaniknou nebo ne. V tomhle směru máme vlastně nádherný důkaz ve Ferrari, které jako jediné přežilo éru celé formule, s věrnými pobočníky McLarenem a Williamsem. I když u Franka mám obavy, co bude, až on nebude. Protože nikdo tu není věčně… A otázka je, co s týmem jeho následníci provedou. Snad ho zachovají, ale dost možná ho také prodají třeba firmě Hornbach nebo Clavin.
Smyslem tohoto zamyšlení je jedno: zeptat se, proč formule 1, v rámci platných pravidel, nemá možnost volby. Proč si pilot nemůže vybrat, kolik bude mít sad pneumatik a jaké použije? Proč musí mít nařízeno, že aspoň jednou musí mít tu či onu? Napadá mě přirovnání, že by bylo zakotveno v pravidlech, že třeba v basketbalu musí v zájmu objektivity hráč házet šestky pokaždé jinou rukou. Mám prostě tu smůlu, že pamatuji ona úžasná 70. léta, kdy se závod odjel bez tankování a výměny pneumatik – a šlo to. Mydlily se mezi sebou osmiválce a dvanáctiválce a nebylo dopředu jasné, kdo vyhraje závod. Momentálně tvořím obří povídání o letech 1970 – 1980 a tudíž mohu srovnávat. A přes všechnu zvýšenou atraktivitu současných závodů si pořád říkám, že většina sportů je stále více svazována snahou jim vtisknout nějakou předem danou podobu a sešněrovat je taktikou.
A ještě jeden dodatek – pan Turek přirovnal současné využívání DRS k turbomotorům. Nemyslím, že to je nejšťastnější příměr, protože turbo si mohl nebo nemusel pořídit každý, a když už se pak vzhledem k rostoucímu výkonu stalo nutností, neměly týmy stejné agregáty, ale bylo jich zase několik. Takže žádné unifikované jednotky, ale BMW, Porsche, Ferrari, Alfa Romeo, Hart, Renault či Honda. Co kus, to originál. Přijmu pochopitelný protiargument, že v mnou vychvalované době byla F1 daleko nebezpečnější, vždyť v letech 1970 – 1979 zahynulo na tratích 9 pilotů: Courage, Rindt, Williamson, Cevert, Revson, Koinigg, Donohue, Pryce a Peterson. Zároveň však musím dodat, že jsou oblasti krajně nebezpečné, do kterých muži či ženy vstupují s rizikem, že chybu zaplatí nejdražším způsobem, jakým lze. Vývoj F1 logicky spěje ke stále bezpečnějším vozům, ale otázkou je, jestli ještě půjde o vozy závodní, nebo pouze předváděcí.
Měl jsem psát o Turecku, ale někdy je lepší zapříst diskusi a pominout fakt, že jsme viděli závod s duely oku lahodícími, ale většinou z nich nic neřešícími. Je docela možné, že se rouhám a budu rázně umravněn s výtkou, co bych pořád chtěl. Pak tedy poodhalím to, co by se mi líbilo. Závody jako Grand Prix Itálie 1967 a 1971, GP Belgie 1974, GP Monaca 1977, 1979, 1982 a 1992, GP Španělska 1981 a 1986, GP Rakouska 1982 či GP Holandska 1977. Prostě napětí do poslední chvíle, žádné klouzání s tím, že za tři kola jedu do boxů a tam se to všechno rozhodne.
Ačkoliv je pro většinu těch, kteří jsou do F1 zainteresováni, tato oblast hard business, jak oni říkají, my fandové jakéhokoli sportovního odvětví (a motorismus tam odedávna patřil) chceme vidět nejen drama, ale i něco navíc. Ve fotbale kromě gólů i oku lahodící akce, v hokeji rychlé kombinace a mužné střety, v krasobruslení nejen elegantní mávání rukama, ale i obtížné skoky, v basketbalu nejen jeden míč za druhým padající do obroučky, ale efektní a efektivní bloky, ve skocích na lyžích nejen dlouhé, ale i stylově čisté provedení. Prostě ne mít jen tu jednu složku a druhou zcela pominout s oním prostým – buď jedno nebo druhé. Věřím, že to jde, protože jen malí a nízcí hledají nikoli způsob jak ano, nýbrž důvod proč ne.
RoBertino
-
VIDEO: Klabzubova jedenáctka z Převýšova. Tady je Pilař doma
Jako by v té chvíli ožil slavný příběh Eduarda Basse o Klapzubově jedenáctce. Jedenáct…celý článek
-
Nymburk vyzve zase Prostějov, Děčín v rozhodujícím zápase padl
Potřetí za sebou budou hrát s Nymburkem o ligový titul basketbalisté Prostějova. Hanáci…celý článek
-
Krásná oštěpařka Leryn Franco: Chlapi, potřebuju pomazlit!
Jsem sexy modelka, olympionička, je mi třicet let a potřebuju chlapa. Zn.: Nutně! Tak…celý článek
-
FOTO: To je trénink na Švédy! Češi si zahazovali hokejky a rvali se
FOTOGALERIE | Už se to blíží, čas do rozhodující bitvy se krátí. Čeští hokejisté…celý článek
