26. 07. 2011
7 komentářů
Články z Auto.cz
„Série skončila“, hlásají titulky na internetu a tváří se, jako kdyby Vettelovo čtvrté místo na domácí půdě ukončilo sérii dříve nezaznamenanou. Určitě je pozoruhodná, ale k rekordům jí ještě něco chybí. Němec se ale příliš rmoutit nemusí, jeho náskok je nadále značný a bez snahy cokoli předjímat si ještě nějaké to škobrtnutí může dovolit.
Debata, která se občas na těchto stránkách rozproudí, je spíše výměnou názorů, a jak už dávno pravil klasik, za kterého pana Wericha jednoznačně pokládám, pravda je vždycky někde uprostřed. Je otázkou, jak se mezi závoděnímilovné Anglii a Francii podaří vklínit Němce, ale je třeba si uvědomit, že právě oni dali světu nepřekonatelný Mercedes W 196, s nímž Fangio s Mossem za zády zcela deklasovali zbytek závodního světa v roce 1955. Ze sedmi závodů nevyhrál „Stříbrný šíp“ jen v Monacu a tehdy ještě do MS započítávaných 500 mil INDY. A ve Velké Británii dokonce trojice Moss, Fangio a Kling zajistila Mercedesu kompletní stupně vítězů. Však se také oko motoristického labužníka v preview ke Grand Prix mohlo pokochat pohledem na zachovalé dva exempláře typu W 196, ačkoliv na první pohled si podobné vůbec nebyly. Typ s proudnicovou karosérií a zakrytými koly používal tým na rychlých okruzích (např. na Monze), což nám odborníci na TV Nova pozapomněli vysvětlit.
Ale jsme tu kvůli Nürburgringu a ne abychom oslavovali jedno z těch historických vozidel F1, k nimž se váže přídomek „neporazitelné“. O trati v pohoří Eifel, která má těch titulů několik (ono Zelené peklo je asi nejznámější, ale také se mu říkalo Zabiják pneumatik), se psalo vždy hodně a bylo proč. Vždyť už po její dostavbě v roce 1925 padlo obvinění na starostu, který vznik Nürburgringu prosazoval, že si ze čtrnáctimilionové sumy odkrojil podstatnou část marek do své kapsy. Obviněný se zastřelil, později se ukázalo, že šlo jen o závistivé klepy. Pro Čechy je zajímavé, že první závodní obětí oněch 172 pekelných zatáček se stal v roce 1928 Vincenc Junek – manžel naší nejznámější závodnice Elišky Junkové, která po manželově smrti zanechala závodění. Junek se zabil prakticky na stejném místě, kde měl svou osudovou nehodu Niki Lauda. Když už se bavíme o této havárii, která podle některých byla příčinou zániku starého Nürburgringu, je třeba si některé věci ujasnit. Kdyby Lauda přesně před 35 lety na Bergwerku nevyletěl z trati, což ho téměř stálo život, nedá se tvrdit, že by se v „zeleném pekle“ jezdilo dál a bůhví kolik let. Jak vyplývá z rozhovoru s Jacky Ickxem v prosinci 1976 (Belgičan se tehdy zotavoval po své nepříjemné nehodě v Grand Prix USA), dny této 22,835 km dlouhé trati byly de facto sečteny. Jak Ickx podotkl, už od začátku 70. let piloti více brojili proti dlouhým tratím – to byl i jeden z důvodů, proč se na Nürburgringu nejelo v roce 1970, proč z kalendáře F1 po skončení toho samého roku zmizel čtrnáctikilometrový okruh ve Spa-Francorchamps a o dva roky poté i osmikilometrový francouzský Clermont-Ferrand. Mělo se všeobecně za to, že na dlouhých tratích, i přes jejich nespornou atraktivitu přírodních okruhů, bude největším problémem je dostatečně pokrýt z hlediska bezpečnosti. Nebo se to povede, ale bude to tak drahé, že se Grand Prix nevyplatí. Sám Ickx k tomu dodal, že Laudova nehoda s povahou starého Nürburgringu neměla prakticky nic společného – to samé se mu mohlo přihodit jinde se zcela stejným výsledkem. Nürburgring a jemu podobné okruhy se prostě už „přežil“ a ve stále modernější F1 pro něj nebylo místo.
Němci proto vybudovali zcela nový okruh, který se pro Německo stal jakýmsi kukaččím hnízdem. Ačkoliv lidé z okolí byli na nový Nürburgring náležitě pyšní, Grand Prix Německa se tu jela všehovšudy třikrát! A sice v letech 1984, 2009 a 2011 – jinak se sem nastěhovala věčně putující Grand Prix Evropy a dvakrát i závod jedoucí se pod hlavičkou lucemburského autoklubu. Dá se říci, že několikrát upravovaná trať, která nemá s bývalou Nordschleife s výjimkou části cílové (nebo chcete-li startovní) rovinky nic společného. Nechť se pan Enge nezlobí, ale rozkládá se dnes na místě, kde se kdysi nalézala část pro F1 vůbec nevyužívané Südschleife, která díky nové stavbě ztratila svůj význam.
Co se však nikam neztratilo, to je pro pohoří Eifelu typické klima, dávající všem týmům bez výjimky zabrat. Nic se nedá odhadnout, proto je tu taky po závodní stránce pořádně veselo, a to nemusí zrovna pršet, jak jsme se přesvědčili o předposlední červencové neděli. Také fakt, že si nový Nürburgring aspoň částečně ponechal některé zajímavosti, například značné výškové rozdíly, dělá okruh náročným a umožní oddělit skutečné závodníky od těch, kteří se jen vozí. Dodávám však, že to není myšleno jakkoli pejorativně vůči těm, kteří si netroufnou na trati jít na samou hranu rizika.
Viděli jsme závod, který bude hodnocen v superlativech, a pokud ho srovnáme s tím co mu v některých případech předcházelo, nabízel skutečnou závodní kvalitu. A to přesto, že Vettel svůj postup na dosah stupňů vítězů získal opět v boxech. Především díky Hamiltonovi jsme viděli strhující boje o vedení a další sekvence, které nám po dlouhé době neumožnily nechat v klidu zavřít oči s pocitem, že o nic nepřijdeme.
Co ukázala německá Grand Prix? Především to, že Webberovi, podobně jako kdysi Huntovi, prostě starty nejdou. Nebude to zase až tak velká nadsázka říci, že si závod prohrál už tam. Otázkou zůstává, jestli to je nějaká býčí nemoc, protože ze záznamu bylo jasně vidět, že ani Vettel v tomto směru neměl nejčistší svědomí. My diváci jsme si mohli jenom a pouze lebedit, protože to zvýšilo pravděpodobnost zajímavé podívané.
Hamilton předvedl opět to, co se od něj čekalo. Ukázal Webberovi zcela jasně, že není žádné ořezávátko a že nebude váhat ho poslat mimo trať. Přesně v tom duchu, na jaký v minulém závodě zapomněl – prostě byl o kousek vpředu (a záznam neklame, opravdu byl), a tak si zvolil stopu takovou, jakou potřeboval. Mark to naštěstí pro sebe pochopil dostatečně rychle a proto neskončil někde u svodidel. Na jednu stranu to je právě ono koření, které dává závodění ten správný punc, na druhou si lze oprávněně položit otázku, co se stane, až se objeví jiný tvrdý chlapík, který Hamiltonovi neuhne. Nemíním hledat argumenty, kdo a proč by měl někomu dělat místo, tohle je otázka pro piloty samotné. Stačí se podívat na incident mezi Buemim a Heidfeldem. Většina lidí asi bude tvrdit, že na vině je Švýcar, protože překřížil Němci dráhu. Jenže – Buemi změnil na rovince směr pouze jednou a Heidfeld prostě odmítl sundat nohu z plynu v duchu rčení – ona tam nějaká skulinka zůstane. Nezůstala. Nechť se na mě zdejší fórum nezlobí, ale Heidfeld mohl zpomalit, zařadit se za Toro Rosso a počkat na další kolo. Opakuji – mohl. Nekritizuju ho za to, že se předjet pokusil, spíš za to, že pak už nechtěl jít zpět. Protože předjížděcí manévr by měl být zvolen s jistou rozvahou, ne stylem hurá kupředu, ono to nějak dopadne. A navíc – ne každý pilot má chuť a potřebu dělat komukoliv místo. Takže Engeho hodnocení, že by měl být Buemi potrestán dodatečně, vidím jako značný nesmysl.
Co rozhodně zvedne hladinu debat a počet diskusních příspěvků bude závěrečné kolo. Opět se potvrdilo, že italští mechanici nepatří vždy mezi špičky ve svém oboru. Jistě, minule zazmatkovali jejich kolegové od McLarenu, jenže u Italů jde o dlouhodobý jev co se rychlosti týče. Vždyť i Alonso měl druhou zastávku v boxech delší než Hamilton, a proto ho také Brit snadno po výjezdu z boxů zdolal. Nechci tu vypočítávat fůru kiksů z minulosti, kvůli kterým možná přišli o titul Regazzoni, Arnoux či Irvine, jak jednou v rozčilení prohlásil Lauda, Ferrariho pit-crew budou vždycky jen zdatní pojídači špaget, ale dobří hoši od fochu nikdy. Nezkoumejme, při jaké příležitosti to řekl, fakta tentokrát jasně ukázala, že muži v červených kombinézách na své kolegy u Red Bullu ztráceli propastných 1,6 vteřiny. Mario Andretti při jedné příležitosti (Grand Prix Švédska 1977), kdy musel dvě kola před cílem do boxů doplnit palivo a ztratil tak jisté vítězství, řekl: „Představte si, že máte v náruči dívku, po které toužíte, a ona náhle musí domů!“ Tak se asi také musel cítit Massa, který dokázal soustředěnou jízdou odolávat útočícímu Vettelovi a udržet ho za sebou, neudělal jedinou zásadní chybu, a pak musel jen bezmocně sedět a koukat. Jsme lidé chybující, to je jisté, ale tohle si Brazilec rozhodně nezasloužil. O to víc se ukazuje jako nesmyslné nařízení nutně střídat v závodě dvě směsi – ptám se proč? Přinese to nějaké zvýšení sportovní úrovně? Jistě, najdou se lidé, kteří řeknou: Ferrariho mechanici jsou blbci, proto si Massa čtvrté místo nezasloužil. Omyl, pilot odvedl naprosto skvělou práci, Vettel, který jel rozhodně naplno, se mu vyrovnal, a vydělal nikoli na kvalitě vozu či jezdeckém umění, ale na paragrafu. A samozřejmě na šikovnosti svých mechaniků. Osobně bych viděl jako mnohem větší přínos, že pilot i s opotřebovanými gumami dokázal dojet do cíle tak, že se to na výkonu vozu a jeho schopnosti jet dostatečně rychle nijak nepodepsalo. Uzavřu proto tento případ ještě jednou otázkou – nebylo by nakonec nejzajímavější dát týmům a pilotům volnou ruku a ne je nutit, aby povinně měnily dvě směsi? Je to totiž něco podobného, jako kdybyste fotbalistům nařídili, že se musí během zápasu aspoň jednou přezout…
Co bylo ještě v Německu zajímavé – rozhodně Hamiltonův výkon, jeho touha po vítězství, která křídla Red Bullu sebrala a připnula je na záda exmistra světa. Nebál se jít do soubojů, nevzdával je (viz duel s Webberem v zatáčce Coca-Cola) a vyhrál opravdu po zásluze. Dokonce lze s klidem konstatovat, že si zlatý věnec vybojoval a nikoli ho utrpěl. Je nutné také vyzdvihnout výkony Mercedesu, který měl zase jednou závod v té lepší polovině aktivit, třebaže Schumacher udělal jezdeckou chybu, na níž ale bylo vidět to velké množství jeho zkušeností. Bohužel smyk nepodchytil a opět se nepřiblížil kýženým stupňům vítězů (ono mu navíc stejně nezapršelo). Vettel měl se Schumim analogické potíže, které ho tolik nezbrzdily, ale na domácí půdě se rozhodně nevytáhl. Velel na Nürburgringu vlastně nedostižné komunitě, Němci dnes dominují F1 a my se jen můžeme ptát, kde jsou například takoví Francouzi, kteří měli v 70. letech podobně silnou equipu. Vzpomínáte na rok 1979? Jarier, Pironi, Jabouille, Laffite, Tambay, Arnoux a Depailler (a to do toho výčtu ještě nepočítám Patricka Gaillarda, který jen zaskakoval u Ensignu v průběhu roku). Ale ony chybí i jiné tradiční motoristické země – kde jsou třeba Italové kdokoli ze země neomezených možností (a nebylo jich v minulosti málo)? Němci se nyní vezou na vlně maximálních úspěchů, vždyť z posledních dvanácti ročníků získali titul v rovné polovině.
Hodně se také mluvilo o ukončené Vettelově sérii. Budiž, byla zajímavá, nakonec ještě pořád mu běží počet závodů dokončených na bodech či prostě jenom dojetých. Ale jsou tu i jiné zajímavosti – Webber už počtvrté za sebou dojel třetí, Massa potřetí pátý. I v tom je jistá výjimečnost. A pokud se podíváme na výsledek loňského závodu (přestože se jel docela jinde), zjistíme, že osm z deseti pilotů dojelo na bodovaných místě loni i letos – a Vettel a Petrov dokonce na úplně stejných postech. O čem to svědčí, to si už přeberte sami. A docela na konec, připojuji se k názoru, že i na našich serverech tolik rozebíraná „taxislužba“ Webbera je jen ukázkou toho, že se jistí lidé chytají tématu, které vůbec není výjimečné. Samozřejmě že lidé zainteresovaní hned dodali několik případů, připojím se i já, když si vzpomenu na rok 1995: Jean Alesi se po svém jediném vítězství v Kanadě také nechal z čestného kola dovézt do cíle Damonem Hillem, za jehož zády prováděl doslova radostnou gymnastiku. Nebo na Itálii 1979, kdy došlo Regazzonimu palivo a Jones ho odvezl pouze několik stovek metrů, pak byla i jeho nádrž suchá a oba Williamsovi piloti museli do depa pěšky. Popřípadě na rok 1983, kde v Kanadě požádal Rosberga o svezení Giacomelli, ovšem Fin nějak pozapomněl, že má pasažéra, a při průjezdu jednou zatáčkou byl natolik razantní, že mu Ital z bočnice spadl. Naštěstí to odnesla jen tržná rána na ruce.
Tvrdit, že se nám špička vyrovnává, je zatím předčasné. Faktem je, že Hamilton ukázal bojovnou tvář, Alonso po vítězství na Silverstone nezažil pád za největší soupeře a nadále si drží vysoký standard, Red Bull poprvé v této sezóně neměl nikoho na stupních 1 či 2, Mercedes sice zlepšuje své postavení, ale hodně pozvolna a Schumacher se ukazuje jako obyčejný, chybující člověk, Button a Massa ještě neujeli smůle, Williams se svými výkony vrací někam do let 1970 - 1971 a z tria na chvostu stojí za zmínku výměna jednoho Inda druhým – třebaže ne ve stejném týmu.
Takže sečteno, podtrženo – těšme se do Maďarska.
RoBertino
-
VIDEO: Klabzubova jedenáctka z Převýšova. Tady je Pilař doma
Jako by v té chvíli ožil slavný příběh Eduarda Basse o Klapzubově jedenáctce. Jedenáct…celý článek
-
Nymburk vyzve zase Prostějov, Děčín v rozhodujícím zápase padl
Potřetí za sebou budou hrát s Nymburkem o ligový titul basketbalisté Prostějova. Hanáci…celý článek
-
Krásná oštěpařka Leryn Franco: Chlapi, potřebuju pomazlit!
Jsem sexy modelka, olympionička, je mi třicet let a potřebuju chlapa. Zn.: Nutně! Tak…celý článek
-
FOTO: To je trénink na Švédy! Češi si zahazovali hokejky a rvali se
FOTOGALERIE | Už se to blíží, čas do rozhodující bitvy se krátí. Čeští hokejisté…celý článek
