05. 08. 2011
0 komentářů
Články z Auto.cz
Čím déle se na nějaké trati jezdí, tím více přídomků se jí dostává. Včetně tak nesmyslných, jakým je Monaco bez svodidel. Když ne jindy, tak určitě v prozatím posledním závodě v zemi našich bývalých jižních sousedů se jel závod, v němž se bylo na co dívat. A proto můžeme opět blahoslavit přírodu, protože nebýt přeháněk, těžko bychom si u obrazovek lebedili.
Maďarsko bude mít navždy jeden primát – nikoli všemocný Sovětský svaz, Polsko mající blízko k Walteru Wolfovi, značně liberální Jugoslávie nebo motoristickou historií se honosící ČSSR – byli to potomci hrdých Uhrů, kteří se dokázali dopracovat k první Grand Prix v socialistickém táboře. Je jasné, že přes proklamované bezproblémové přípravy se i tady při stavbě leccos zadrhlo či nepovedlo. Jak by asi vypadala trať podle původního návrhu, jež měla procházet proslulým Vidám Parkem? Že tenhle návrh nebyl utopií dokládá i několik raritních suvenýrů, na kterých místo dnes notoricky známého Hungaroringu můžeme číst Budapest. Nelze si nevšimnout, že to tehdy byla podivná móda, pokoušet se za každou cenu spoutat rychlé monoposty v ulicích metropolí. Nakonec, v roce 1983 – kdy maďarský sen začal nabírat životadárné doušky – se do podobného dobrodružství pustili i Američané se sebevědomím sobě vlastním. A hned se ukázalo, jak je to ve skutečnosti s onou zemí neomezených možností – zástupci New Yorku, kde se závod měl konat, měli trať horko těžko na papíře, ale už byli zaneseni v oficiálním kalendáři F1 pro rok 1983! Že je pak po několika inspekcích vlastně ničeho, protože místo stavby se poslouchaly pouze sliby, FIA opět z listiny pořadatelů vyřadila, to je věc druhá. Tato vsuvka je i do jisté míry reakcí na to, že newyorčané se nevzdávají a spřádají své plány v rouše Grand Prix F1 dál.
Ale my se bavíme o Maďarsku. To se od roku 1986 stalo i pro naše fanoušky zemí zaslíbenou. I když z prvních zpráv nadšených příznivců F1 bylo sem tam slyšet nějakou tu výtku, nadšení všechno překonalo. Odolat se samozřejmě nedalo, takže jsem viděl v roce 1987 poprvé na vlastní oči to, o čem jsem dlouhá léta jen a pouze četl, či to vídal při nočních televizních záznamech. A moje dojmy? Neskutečný rámus, rychlost a atmosféra. O přehledu se nedalo vůbec mluvit, zato si člověk užil spousty malých detailů, které všemocnému oku televizní kamery unikly. A také jsem odjížděl nadávajíc na celý svět, protože můj tehdejší oblíbenec Nigel Mansell čtyři kola před koncem odstoupil kvůli upadlé matici kola.
Maďarsko mělo několikrát i na kahánku a to, že se drží přes bohatou kritiku ze stran pilotů stále v kalendáři, je bezesporu zásluha Bernie Ecclestonea. Máme už docela jiné třídní rozdělení Evropy a na hodný Východ a zlý Západ se nehraje – leč pořád někde v podvědomí zůstává ona pomyslná hranice v oblasti Trojmezí za Aší. A Maďarsko stále, načínající už druhé čtvrtstoletí existence, plní funkci okruhu zastupující evropský Východ.
Pokud mám sám za sebe zavzpomínat a vybrat závod, který mi utkvěl v paměti, pak by to bylo rozhodování velice těžké. Přesto bych sáhl do roku 1990 a vyzdvihl jedinečný výkon Thierry Boutsena, který dokázal za svými zády po závěrečných 13 kol udržet dravce Ayrtona Sennu. Někdo namítne – to je toho, na Hungaroringu se nenechat předjet. Jenže to také znamenalo absolvovat dlouhých 77 kol bez jediné chybičky a odolávat tlaku soupeřů, nesmět na jedinou vteřinu polevit v soustředění a jedinkrát neprobrzdit či být v nějaké zatáčce delší. Tehdy se neměnily pneumatiky, takže to piloti měli hlavně v druhé polovině hodně těžké. Vedle Boutsenova vítězství ještě určitě utkvěl v paměti agresivní postup obou pilotů McLarenu: Senna v šikaně na druhém konci doslova vyhodil z trati Nanniniho, Berger se stejným způsobem postaral o Mansella. Zatímco fenomenální Brazilec mohl pokračovat dál, Rakušan si mohl s Britem popovídat o tom, jak moc byl jeho nálet agresivní.
Druhá vzpomínka se váže do roku 1992 – Mansell už v Maďarsku slavil svůj tak dlouho unikající titul, jistý mladík jménem Michael Schumacher tady předvedl dramatické představení, když mu na cílové rovince ulétl spoiler (upřímně řečeno, dodnes mě zajímá, kde ho tehdy našli, protože si to zamířil hodně nahoru na kopec) a v neposlední řadě se mi líbil další jinoch jménem Mika Häkkinen. To, jak si bez problémů podal v první zatáčce po startu venkem několik soupeřů, mezi nimi i velezkušeného Martina Brundlea, to už tehdy něco naznačovalo. Však se taky po zmíněné sezóně s Lotusem rozloučil a čekal ho McLaren.
Ale zpět k Maďarsku 2011. Nikoli Pirelli, nýbrž dešťové kapky jsou všelékem a člověk si pomalu přeje ono kdysi zesměšňované „poručíme větru dešti“. Dokázala to první třetina maďarského závodu, kde najednou bylo akce tolik, že jsme si chvílemi i kladli otázky, jestli jsme vůbec na Hungaroringu. A kde jsou akce, jsou i chyby – opět mi vytanul na mysli někdejší výrok Francouze Jariera: „Nestydím se za chybu, pokud není laciná a pokud je ještě dost času ji napravit, to jsem potom hrdina. Když už to nejde, musím se smířit s titulem blbečka!“ Že těch výletů mimo trať bylo dost, není třeba připomínat, dokonce i v top-class. Rád bych se ale zastavil u oné zrádné šikany (nebo chcete-li zatáček 6 a 7). Že v této pasti uvízl Lewis Hamilton a připravil tu show poněkud nečekanou, víme, a že možná svou zbrklostí přišel o stupně vítězů – to je věc názoru. Osobně si myslím, že tentokrát Lewis na svou nezkrotnou závodnickou povahu doplatil tím, že chtěl honem honem pryč. Přitom byl otočený čumákem k zatáčce 6, nic mu nebránilo posečkat, když neměl jasno, jestli za ním někdo je nebo ne. Tahle otáčení nebyla nikdy záležitostí bezpečnou a jestliže za to Brit vyfasoval penalizaci, je to jen a jen v pořádku. Problémem bylo, že on střídal chvíle geniální s těmi, za které by se musel stydět i v druhdy populární formuli Škoda. Jen malou útěchou mu může být to, že v tom nebyl sám. Přidali se k němu Vettel, Alonso, M. Schumacher, Massa, a to jsou jen ti piloti ze špičky. Přesto se dá říci, že ani tyto minely Lewisovi nesrazily hřebínek, dostalo ho až špatné rozhodnutí vrátit se zpět na intermediate. Prostě jak se někdy říká v našem sladkém českém domově – toho dne bylo téměř všechno špatně. A do těchto položek musíme započítat i onu drobnou chybku v poslední zatáčce posledního tréninkového kola, která Brita s největší pravděpodobností stála pole-position.
Jenže McLaren si své show užil, vypadalo to, jako kdyby měl záložní plán. A také se navíc potvrzuje to, co se šušká už několik týdnů – Vettel je skvělý, když nikoho před sebou nemá (což můžeme také zpochybnit, vzpomeňme si na Kanadu), jenže v roli honicího psa se mu už tolik nedaří. Nepředvádí odevzdané výkony, ale jako by měl najednou o pár koní víc. A pokud budeme srovnávat RedBull a McLaren, stříbrní mají ten tým rozhodně vyváženější. A může si říkat kdo chce co chce – přes všechna ujišťování mám pocit, že nálada v řadách opojných drinků není vůbec ideální a růžová. To by si Horner raději zašil ústa, než aby přiznal, že po předchozích nepříjemnostech ta další z Británie ještě nepřebolela. Ale odběhl jsem kousek od McLarenu a Jensona Buttona: na něm se ukazuje, že kroutí v F1 už jedenáctou sezónu a přesně ví, co chce udělat, nenechá se strhnout ani zbytečně vybláznit. Nemá smysl ho srovnávat s Hamiltonem, to je jako kdybyste se ptali, jestli byl lepší Hunt nebo Mansell. Myslím, že nás „Knoflík“ ještě v druhé polovině sezóny dokáže překvapit. A samozřejmě mu blahopřeji k vítězství v rámci oslav jeho jubilejní 200. Grand Prix.
Ono těch oslav bylo víc. V televizním přenosu si nikdo nevšiml Nico Rosberga, který rovněž slavil kulatý počet Grand Prix, i když o stovku nižší než Button. A troufám si říci, že v příštím roce už se v počtu odjetých závodů vyšvihne i před tatíka. Nedá se říci, že by asi považoval své umístění za vhodné k oslavování, ale dortík se stem svíček mu rozhodně přejme. Podobný počet si nadělila stáj tak trošku pořád plující ve stínu slavnějšího sourozence – ale to je její úděl, když je oficiálně označena jako „béčko“ Red Bullu. Přesto se může honosit tím, že své jediné vítězství získala (díky Vettelovi, ovšem) ještě dříve než dnes tak úspěšný „dospělý“ tým. U Toro Rosso se pořád mluvilo o tom, že se budou dít personální šarády, jestli to měl být bič na španělsko-švýcarskou dvojici, to nevím, ale pokud ano, tak funguje bezpečně. Buemi a Algersuari získali v posledních 4 závodech dohromady 10 bodů, což nedokázal ani Renault či Sauber, o Williamsu vůbec nemluvím. Navíc na obou mladících byla vidět snaha a chuť závodit, takže si myslím, že to s jejich vyhazovem či výměnou nebude tak žhavé. To se ale nedá říci o Renaultu, kde se židle kýve víc pod Heidfeldem, ale Nick v posledních čtyřech závodech získal aspoň pět bodů, zatímco Petrov jeden jediný. A za odstoupení Quick-Nicka v Maďarsku bych Němce nevinil, ten měl myslím co dělat, aby se v žhnoucím voze totálně neorestoval.
Možná se čekalo víc od Ferrari, ale mám dojem, že tam už se najelo (po triumfu v Anglii tiše a nenápadně) na přípravu všeho pro rok 2012. Ovšemže Maranello nebude vzdávat závody, pochopitelně Alonso nebude klesat do hloubi startovního pole, ale také nepojede jak šílenec, aby vybojoval o bod či dva více. Z historie však už moc dobře víme, jak takové prognózy někdy dopadají.
Maďarsko se letos ukázalo v hávu, který překvapil a pobavil. Fanoušci místo nudného trpění mohli sledovat plno akce – například takové, co nám předvedl Jérôme D'Ambrosio v depu. Obávám se, že v dalších ročnících už to taková paráda nebude, i když si na radu nemusíme brát dr. Chocholouška, který by nám řekl, že k podobné záležitosti dochází maximálně jednou za deset let. Ale to je výhled za hodně daleký horizont, teď se těšme do Belgie a doufejme, že tam bude mít závod všech pět P, která nezklamou, tedy počasí, piloti, pneumatiky, podívaná a průběh. A formuli 1 popřejme sice krátké, ale zasloužené prázdniny.
RoBertino
-
VIDEO: Klabzubova jedenáctka z Převýšova. Tady je Pilař doma
Jako by v té chvíli ožil slavný příběh Eduarda Basse o Klapzubově jedenáctce. Jedenáct…celý článek
-
Nymburk vyzve zase Prostějov, Děčín v rozhodujícím zápase padl
Potřetí za sebou budou hrát s Nymburkem o ligový titul basketbalisté Prostějova. Hanáci…celý článek
-
Krásná oštěpařka Leryn Franco: Chlapi, potřebuju pomazlit!
Jsem sexy modelka, olympionička, je mi třicet let a potřebuju chlapa. Zn.: Nutně! Tak…celý článek
-
FOTO: To je trénink na Švédy! Češi si zahazovali hokejky a rvali se
FOTOGALERIE | Už se to blíží, čas do rozhodující bitvy se krátí. Čeští hokejisté…celý článek
