15. 06. 2011
35 komentářů
Články z Auto.cz
Při svém zpracovávání historie formule 1 rok po roku jsem narazil na několik titulků, týkajících se Grand Prix Kanady. Nigel Mansell kdysi řekl, že mu zdejší závod připomíná jednu slavnou píseň skupiny Styx s názvem Nothing Ever Goes As Planned. Tento víkend potvrdil postřeh někdejšího mistra světa F1 a fanouška zpěvačky Kim Wilde. Jsou věci, které přetrvávají několik desetiletí..
V Kanadě opravdu jen málokdy fungovalo všechno tak jak má. Je ovšem nutno rozdělit tyto problémy na tři skupiny – ta jedna, která se podepsala na letošním závodě, je neovlivnitelná, tedy do značné míry ne: jedná se o počasí. Potom k tomu připočítejme organizační problémy a nakonec jezdecké ambice. Deštivých závodů nebo tréninků bylo v Kanadě opravdu habaděj, jen namátkou připomenu například rok 1976, kdy Peterson vyslaný Maxem Mosleyem na zaplavenou trať v Mosportu objel jeden okruh za čtyři minuty (obvykle se kolo jezdilo za 1.15,00“) a prohlásil, že je Mosleyovi vděčen, že mu umožnil zážitek jízdy v motorovém člunu. Nebo rok 1981, kdy bylo už v Montrealu taky pěkné mokro, a kdy dramatičnost závodu okořenil muž, po němž se trať dnes jmenuje – Gilles Villeneuve. Ten si totiž při různých příležitostech „načal“ příď svého Ferrari natolik, že se především spoiler zvedal až před kokpit a Kanaďan místy jel vlastně poslepu. A myslíte, že Gilles zastavil? Kdepak, ani náhodou, přičemž jeho fanfarónství znervóznilo i na leccos zvyklého Ecclestonea, který dokonce chtěl po pořadateli, aby ukázal domácímu miláčkovi černou vlajku: „Zastavte ho, co když mu ten spoiler odletí mezi lidi?“ Gilles později přiznal, že by stejně nejspíš signalizaci neviděl, navíc mu po nějaké době příď uletěla celá.
Kromě v přenosu zmiňovaných výpadků elektrického proudu – ty jsou tu také nikoli řídkým jevem, pořadatelé se s nimi potýkali například v letech 1974 či 1983 – tu jsou bohužel i poněkud méně příjemné kapitoly. V Kanadě zahynul v roce 1982 nováček Riccardo Paletti, když naprosto nesmyslně zvolil cestu přímo na stojící Pironiho Ferrari (Didierovi na startu zhasl motor, ovšem Francouz signalizoval, že nemůže odjet, navíc vedle něj byly ještě čtyři metry volného prostoru). Byla to krutá daň za nezkušenost, které Paletti obětoval to nejcennější, co měl.
Připomeňme si některé další zajímavosti, mezi nimi například Kubicovu dramatickou nehodu a jeho zmrtvýchvstání o rok později, v témže roce Hamiltonovo extempore u výjezdu z boxů, tahanice kolem obvinění organizátorů, kteří údajně nezaplatili povinné pojištění – dokonce se tehdy hrozilo bojkotem (1981), Mansellovo „vyžírání“ zásob pneumatik (v roce 1983 měl stejně jako letos Button šest zastávek v boxech, jenže při té poslední ho mechanici vyzvali, aby vylezl z auta, protože už další pneumatiky na výměnu neměli!), nebo zoufalství Andrey de Cesarise, který na podceňovaném Rialu zajel závod snů, a zůstal stát 700 metrů před cílem, když do té doby obhajoval čtvrté místo (1988). Rozhodně stojí za to si připomenout podobně bláznivý ročník 1989, kdy dokonce došlo k dvojnásobné diskvalifikaci, když Mansell a Nannini spekulovali s vysychající tratí a hodlali startovat z boxů s pneumatikami do sucha. Jenže startér jim zapnul žluté světlo, nedočkavci vyrazili a teprve za nimi se vydalo na trať celé startovní pole. Provinilci samozřejmě byli „odměněni“ černou vlajkou.
Co do zmatků se rozhodně může letošnímu ročníku rovnat sezóna 1980, i když tehdy na trať safety car nevyjížděl. Každopádně hned po startu se dostali do křížku Jones a Piquet, soupeřící o rozhodující body znamenající titul mistra světa. Kromě jejich dvou vraků se do hromadné postartovní kolize namotalo dalších sedm vozů. Díky tomu nemohl k opakovanému startu po dlouhou dobu nejmladší pilot, který kdy v F1 startoval: Novozélanďan Mike Thackwell musel předat svůj tyrrell Jarierovi. Restart zase přinesl zápletku v podobě předčasného startu Pironiho, takže Francouz sice projel cílem jako první, byl také odmávnut, ale po závodě dostal penalizaci v podobě minuty navíc a klesl na třetí místo. Další hodinu po závodě se řešilo, zda se neulil i Jones, protože by pak neměl ještě titul jistý. Všechno pak vygradovalo těžkou nehodou Jean-Pierre Jabouillea, která pro něj de facto znamenala konec kariéry.
Na závěr historického ohlédnutí nelze nepřipomenout ještě několik okolností týkajících se kanadských tratí. V tomto směru vycházím z komentáře náhradníka Tomáše Richtera na TV Nova Pavla Fabryho, který se bohužel dopustil několika nepřesností. Mosport, situovaný nedaleko Toronta v provincii Ontario, byl mezi jezdci krajně neoblíbený („Hrbolatější a špinavější okruh neznám,“ Niki Lauda - 1974), navíc i tady byly velké potíže se zajištěním závodu, takže například v roce 1975 se tu závod vůbec nejel, protože byly problémy s úhradou cestovních nákladů týmům. Za přechodem na trať v Montrealu nebyla zdaleka řevnivost mezi anglofonní a frankofonní částí Kanady, ačkoliv napětí mezi těmito skupinami existuje. Výstavbu nového okruhu na ostrově Notre-Dame, mimochodem v sousedství olympijského komplexu vodních sportů z OH 1976, inicioval milionář Walter Wolf, který v letech 1977 – 1979 absolvoval šampionát F1 s vlastním vozem. Na okruhu byl finančně zainteresován a mnohdy musel poslouchat nejapné poznámky, proč se díky němu objevila v šampionátu další „motokárová“ trať. První ročník na montrealské trati (1978), kromě slavného Villeneuvova vítězství, provázely i sněhové vločky poletující nad hlavami zkřehlých mechaniků. I proto se od roku 1982 pořádání kanadského závodu stěhovalo do letních měsíců. Je třeba si také připomenout, že dnešní start a cíl dostal svou podobu až v roce 1988, v letech 1978 – 1986 se startovalo na dnešní rovince za vracečkou Casino. V roce 1987 se v Kanadě přestavovalo, proto společně s rokem 2009 formule 1 na montrealskou půdu nezavítala.
Že se letošní závod zapíše do dějin formule 1 je jisté – stává se tak prakticky pokaždé, když je Grand Prix ovlivněna nepřízní počasí. To, co se dělo na trati G. Villeneuva po třetině závodu snad snese srovnání jen s Austrálií 1994, kdy vlastně přerušil závod Senna s tím, že se odmítá zabít, popřípadě s Nürburgringem 2007. Zcela vážně se zasazuji o to, aby řidiči safety caru Maylenderovi byly započítány regulérní kilometry ve vedení. Takhle byl závod vlastně několika oddělenými sprinty, po nichž se zase všichni sjeli do milého houfu. Potom není zase až tak těžké prodrat se zezadu na samé čelo jezdeckého pelotonu, když vám okolnosti poskytnou možnost se bez většího vypětí dotáhnout se na soupeře – tím ale nijak nemíním snižovat výkon pozdějšího vítěze Jensona Buttona. Viděli jsme také historku snad až komickou, kdyby se neodehrála právě v tomto prestižním prostředí – a nechci domýšlet, co by se dělo, kdyby se Kobayashi klopýtajícímu horlivci z řad pořadatelů nedokázal vyhnout. Nejspíš by se ke jménům Graham Beveridge a Paul Ghislimberti přidalo další.
Nejdiskutovanějším tématem bude po Kanadě zcela určitě rozhodování stewardů, a nechť si po mě metá kdo chce třeba pomeranče (i když s Ivetkou Bartošovic bych se srovnával nerad), musím se podivovat nad některými závěry. A zcela soucítím s Paulem di Restou, který dostal průjezd boxy za kontakt s Heidfeldem, o nějž si poškodil přední křídlo. Byl to dle záběrů z televize rozhodně běžnější incident, než jaký předvedl Hamilton s Webberem či Button s Alonsem, popřípadě kolize dvojice Kobayashi – Heidfeld. Jenže někdy mám pocit, že vůči některým pilotům se „trestná komise“ drží zpátky, a pak se snaží zachránit reputaci exemplárním činem, jako v případě Hamiltona v Monacu. Když si totiž vedle sebe postavíme duel Maldonado-Hamilton z minulého závodu, a incident Alonso-Button z Kanady, je to jedno a totéž. Vypovídající je už jenom fakt, že Button trefil Španěla levým předním kolem do jeho pravého zadního. Neříkám, že šlo o úmysl, ale jednotný metr by měl existovat, jinak bude F1 pro smích. Není to spolek vzájemně se podporujících preclikářů, kteří dojatě zamáčknou slzu nad tím, jak se Jenson prodral ze zadních pozic až na zlatý stupínek. I v minulosti dostali černou vlajku nebo byli diskvalifikování piloti, ačkoliv je přestupek nijak nezvýhodnil a oni se dokázali neskutečně probít zpět do čela nebo do popředí (Rosberg – Brazílie 1983, Senna – Japonsko 1989, Mansell – Portugalsko 1991). Takže tu nechci rozebírat vinu či nevinu, nechci spekulovat o nepsaném pravidle „zatáčka je toho, kdo je v ní první“ a podobných věcech. Netvrdím, že Button měl být a priori potrestán, ale pokud jeho kolize s Alonsem nebyla posouzena jako trestuhodná, neměli být trestáni ani další.
Poněkud jiné to je s interním soubojem McLarenů. Tady se háže špína většinou na Hamiltona. Neříkám, že Lewis někdy nejde až za hranici toho, čemu se říká běžné závodění, nakonec kvůli tomu je chválen a obdivován. Z několikerého pohledu jsem ale nabyl jednoho dojmu – závod se jel za extrémně špatných podmínek, kdy podle slov závodníků vůbec není vidět do zrcátek. Pak ale působí v docela jiném světle Buttonovo vysvětlení, že v té záplavě vůbec nic neviděl v zrcátcích. Pokud to tak bylo, jako mistr světa a zkušený pilot bych neměnil stopu na přímém úseku, třebaže na to mám tisíckrát právo. Už jenom proto, že právě někdo může zkoušet mě předjet – a že Jenson o Lewisovi věděl, je nasnadě – vždyť za ním kroužil hezkou chvíli. Pochopitelně to do mě může někdo napálit i když jedu rovně, ale nikoho tím neohrozím. Nějaké spekulace o tom, že se zrovna v téhle části tratě mění stopa, jsou dokazování ex post. Spíš bych řekl, že Buttonovi v obhajobě hodně pomohl fakt, že Hamilton měl máslo na hlavě z předchozího závodu a po dalších ťukancích v Kanadě a díky tomu bude on ten špatný, i když ve své podstatě provedl pouze čistě závodní manévr. Kdybych to chtěl hodně přehnat, ale opravdu hodně, vzpomněl bych si na incident Schumacher – Barrichello z Grand Prix Maďarska 2010. Tohle ale v žádném případě neznamená, že nedokážu ocenit Buttonův skvěle rozjetý závod. Přiznejme si ale, že oněch šest zastávek hodně negovala jedna velká přestávka před restartem závodu a vyjíždění safety caru na trať. V tomhle směru u McLarenu zapracovala výborně strategická skupina a dokázala Jensona posunout co nejvýš. Vettel si prožil to, co znamená předčasné uchlácholení sebe sama. Ve chvíli, kdy zaregistroval blížící se nebezpečí, ztratil na okamžik rozvahu a právě v Kanadě se vymstí jakákoli odchylka, byť jen v řádu milimetrů. Nemyslím, že by měl obhájce titulu nějaké potíže, spíš si myslel, že vítězství má v kapse a jako plno lidí před ním (a zcela určitě i po něm) chtěl jet na jistotu. A když si to zezadu přifrčel hurikán Button, nevyhodnotil situaci nejlépe.
Hodně lidí přálo „bednu“ Schumacherovi. Michael dokázal, že mokrá trať mu svědčí a že totéž platí i o Kanadě, ne nadarmo tu sedmkrát vyhrál – poprvé na Benettonu v roce 1994, kdy se většině nynějších pilotů o F1 ještě ani nesnilo. Ukázal také, že titul „rainmaster“, „regenmeister“ nebo král deště nosí právem. Bohužel však také nutno připustit, že přes veškerou snahu ještě Mercedesu těch pár drobností k McLarenu a Red Bullu chybí. Něco jde urvat jezdeckým uměním a povětrnostními podmínkami, ale pokud k tomu přidáme DRS soupeřů, tak je jasné, že bylo otázkou času, kdy Schumi padne. Až Brawnova parta ještě doladí ony maličkosti, pak věřím, že Michaela na stupních vítězů rozhodně uvidíme.
A ještě jednomu jménu bych chtěl věnovat pozornost – Felipe Massa. Není to tak dávno, co jsem psal cosi o ztrátě oné závodnické jiskry a podobně. Co Brazilec ukázal na posledních metrech Grand Prix mě utvrdilo v názoru, že Felipe svůj boj nevzdal. Do poslední pídě chtěl lepší umístění a nezabalil to ani po ráně doslovné, za kterou evidentně mohl svým motáním Kartikeyan. Je mi jasné, že jemu se do mokré stopy nechtělo, jenže to je právě ono riziko pilotů jedoucích o kolo zpět. Massa měl na dosah dobré umístění a Indovo překážení mu zkazilo závodní progres. Tato situace navíc jasně dokazuje, že pomalá trojka Lotus, Virgin a HTR (třebaže posledně jmenovaný tým se v Kanadě vyšvihl na své nejlepší umístění – jenže jen za cenu odpadlíků a penalizovaných) může způsobit i větší neštěstí, než byla třeba Weberova havárie ve Valencii či Massův náraz do zdi v Kanadě.
Rád bych ještě přidal pár řádek k tomu, co předvedla TV Nova a co se také v diskusních skupinách široce komentovalo. Chápu, že televize, zvláště pak televize komerční (což Nova je, jak nám svého času neustále vtloukal do hlavy p. Železný), má své závazky a ty musí plnit. Taky je ale zřejmé, že když už se rozhodne vysílat přenos GP Kanady, a spolupracuje s takovými experty, jako je pan Turek, neměl by být takový problém, aby si od něj na základě předchozích ročníků nechala vypracovat počet pravděpodobnosti doby trvání závodu. Protože Kanada je vysloveně rizikovým závodem – nestabilní počasí, trať nemající únikové zóny, takže havárie se prakticky rovná vždy výjezdu SC – proto se dá počítat s tím, že se vysílání řádně natáhne. Vždyť předchozí GP Monaca trvala přes tři hodiny. Pokud byl pro Novu tak nepřekonatelný problém s výhledem na tuto skutečnost zařadit do nedělní programové nabídky pořad, který mohl být a) přesunut nebo b) zcela vynechán, měla se k věci postavit lidově řečeno natvrdo či na férovku a přesunout Grand Prix Kanady a) na Nova sports nebo b) ji odvysílat v záznamu (to už tu nakonec taky bylo). Jenže tvářit se, že je životně důležité nepřipravit diváky o 19 let starý film, který se notabene ve vysílání různých stanic objevuje minimálně každoročně, to opravdu spolkne jen málokdo. Neuspěje se tu ani s tvrzením, že F1 je divácky málo atraktivní, protože se pořád tvrdí, že je to bezkonkurenčně nejsledovanější sportovní odvětví, kterému se nemůže rovnat ani fotbal či hokej. Navíc – je sice hezké, že nám moderátor sdělí, že druhou polovinu závodu uvidíme ze záznamu, ale nevíme kdy. A sedět u televize a číhat, kdy se dočkám druhé, neméně zajímavé části závodu, byť už jenom ad post, to asi taky každý člověk nemůže. Chtělo by to prostě trochu jiný přístup a zamyslet se nad tím, co se může stát. Neboť chci předpokládat, že televize sestavují svou pořadovou nabídku pro diváky a ne jen pro sponzory.
Kanada byla rozhodně závodem, od kterého se neodchází, ale přesto to většina diváků udělat musela – zvláště pokud nevlastní satelit. Proto nezbývá než doufat, že další dramata se budou odehrávat v čase vymezeném nebo se po technické stránce včas poučíme.
RoBertino
-
VIDEO: Klabzubova jedenáctka z Převýšova. Tady je Pilař doma
Jako by v té chvíli ožil slavný příběh Eduarda Basse o Klapzubově jedenáctce. Jedenáct…celý článek
-
Nymburk vyzve zase Prostějov, Děčín v rozhodujícím zápase padl
Potřetí za sebou budou hrát s Nymburkem o ligový titul basketbalisté Prostějova. Hanáci…celý článek
-
Krásná oštěpařka Leryn Franco: Chlapi, potřebuju pomazlit!
Jsem sexy modelka, olympionička, je mi třicet let a potřebuju chlapa. Zn.: Nutně! Tak…celý článek
-
FOTO: To je trénink na Švédy! Češi si zahazovali hokejky a rvali se
FOTOGALERIE | Už se to blíží, čas do rozhodující bitvy se krátí. Čeští hokejisté…celý článek
