30. 08. 2011
4 komentáře
Články z Auto.cz
Klasické trati mizí. Otázkou ale pomalu zůstává, co máme považovat za klasické okruhy. Protože ony ryze přírodní okruhy úzkostlivé oko bezpečnostních maniaků likviduje bez lítosti a ohledu na tradice. Spa-Francorchamps, Monte Carlo a Monza se ještě drží, ostatní už zvrásnily úpravy, předělávky a přestavby.
Někdo může říci, že bych asi nejraději jezdil jako v 60. letech půl metru od domů, bez svodidel a na nezpevněných krajnicích, se sloupy pouze obalenými kvádříky slámy. Ne, chápu, že technika jde vpřed mílovými kroky a piloti za volantem nesmí být sebevrahy. Jenže nechť se na mě zastánci sterilních tratí nezlobí – i formule 1 by měla být úměrná svému věhlasu a poskytnout něco jiného než syntetickou čistotu. Když už se podařilo sešněrovat pravidla takovým způsobem, že jen čekám na den, kdy moudré hlavy bezpečnostní komise usoudí, že monopostům budou slušet půllitrové motory, měl by se úbytek technického rozletu kompenzovat třeba tím, že se vozy dostanou do prostředí, které aspoň zčásti zmírní strohost pouštních závodů. Ale kdepak, zapomeňme na estetiku.
Belgie se, byť s potížemi, drží. Je to trať, jejíž historie ukazuje, že i trati mají své příběhy, pohnuté osudy a žijí vlastním životem. Už jsem uvedl v Paddocku k německé Grand Prix, že Belgie byla tratí, která doplatila na křižácké tažení proti dlouhým okruhům – stejně jako pověstný Nürburgring či francouzský Clermont-Ferrand muselo Spa oželet své klenoty jako Stavelot, Malmédy, Masty S, Burneville či Holowell. Pokud se první dvě jména na dnešním okruhu nalézají, stačí se podívat na původní plánek trati a poznáme, že šlo o dojemnou snahu připomenout zašlou slávu bývalého čtrnáctikilometrového okruhu, protože skutečný Stavelot a Malmédy ležely o pěkných pár set metrů jinde.
V roce 1970 tu naposledy na klasické trati svedli fantastický souboj Chris Amon a Pedro Rodriguez. Novozélanďan opět nedokázal zlomit prokletí druhých míst, Mexičan vyhrál svůj druhý závod v kariéře a rozhodně netušil, že jeho život se pomalu chýlí k nedobrovolnému konci. Belgičané poté začali měnit ráz trati, na níž se snažili zachovat aspoň část tradic, vlásenku La Source či pověstnou Eau Rouge. S velkou slávou se vlomili po třinácti letech do kalendáře šampionátu F1 – aby ke svému velkému překvapení o rok později opět vypadli na úkor nenáviděného Zolderu. Neprospěly zmatky, dohady a zástup rozhořčených diváků, kteří si koupili nejdražší vstupenky do míst, kde trať klesá k Eau Rouge, aby viděli na atraktivní práci mechaniků (v roce 1983 se naplno rozhořela strategická bitva v boxech zahrnující výměny pneumatik a doplňování paliva), jenže pilotům a zástupcům týmu se nelíbilo, že by boxy měly být na svažující se prostoře a vymínili si na pořadateli přestavbu depa. Pořadatel utratil značný obnos belgických franků navíc, čelil několika žalobám a piloti prohlásili, že nové Spa „prostě není ono“. Proto návrat do vlámského uhelného revíru k Zolderu a velký a úporný boj Bernie Ecclestonea, aby se v roce 1985 zase vrátila smečka F1 do ardenského pohoří. Ano, v minulosti se tu toho dělo hodně, většina fanoušků vytáhne do podvědomí rok 1998, kdy tu téměř dvě třetiny závodního pole odepsaly monoposty jako nepojízdné, poté následoval slavný neslavný kontakt M. Schumachera a D. Coultharda, v závěru kontroverzní dohady v týmu Jordan, kdo má vyhrát, o čemž si R. Schumacher dodnes myslí, že byl poškozen. Což je věcí názoru.
Určitě se také zviditelnil rok 1991 a debut už zmíněného sedminásobného mistra světa, ale také rok 1994, kdy veterán F1 Rubens Barrichello na Jordanu poprvé okusil slast pole-position. Někdo vytáhne z paměti i rok 2008 a kontroverzní dohadování o strkanici Massy a Hamiltona, já si vybavím i následující ročník, kdy celý svět zaskočil Giancarlo Fisichella a díky němu Force India nejenže slavilo své jediné umístění „na bedně“, ale přidalo si bonus v podobě pole-position. Spa je také ale okruhem tragickým a drží smutný primát v tom, že v jediném závodě tu o život přišli hned dva Britové – Chris Bristow a Alan Stacey. První po prokazatelné jezdecké chybě, druhý ochromený bolestí poté, co mu do obličeje vlétl pták. A to ještě v tréninku skončil těžce pochroumaný Stirling Moss po vylétnutí na mokré trati. Rok 1960 byl tedy mimořádně černý.
Spa je okruhem, kde hraje dominantní roli počasí. Dokazuje to i letošní program – tréninky pod vodou, závod bez jediné kapky z nebes. Nevypočitatelnost těchto podmínek měla zajistit dramatičnost, ale ta vzala zasvé díky pneumatikám a technickým udělátkům. Bylo jasné, že DRS tentokrát jezdce bránící se útoku zezadu umístí do role bezmocných kašpárků, kteří kdyby prošlápli podlahu až na asfalt, nemají sebemenší šanci. Na rovince Kemmel se to jednoznačně ukazovalo a v tomto směru jsem souhlasil s komentářem ze studia Novy, že nejde o nic jiného, než degradaci závodu.
Co byly hlavní body v itineráři belgického závodu? Bezesporu startovní kolize, která přistřihla ambicióznímu Sennovi křidélka a zhatila překvapivě kvalitní postavení týmu Toro Rosso na startu. Algersuari se mohl právem rozčilovat, a těžko mu asi pomůže fakt, že strkanice v La Source jsou častým jevem. Senna po tréninku vypadal téměř na útok směrem k bodovaným příčkám, ale ukazuje se, že jenom chtít nestačí. Má ještě slušnou řádku závodů na to, aby svůj temperament zkrotil a spíš se zaměřil na šetření materiálu.
Kobayashi – Hamilton. Téma, které zase rozvášní blogy, debaty, diskuse, internetové i tištěné rubriky a zvedne hladinu adrenalinu i osočování. Zajímavé jsou názory odborníků, kteří spíše viní z kolize Hamiltona. Na rozdíl od mnoha dalších pilotů, kteří byli před Les Combes daleko ukázněnější, se choval podstatně jinak. Chápu, že Hamilton je mistr světa a má občas na dráze dojem, jako kdyby tam byl jenom on s absolutní předností a ostatní se kolem něj mají pohybovat v uctivé vzdálenosti. Zrovna tak si ale můžeme říci, že Kobayashi v případě zapojení předvídavosti mohl vytušit, že Brit se před zatáčkou chová poněkud nezvykle. Ale to je právě onen okamžik, kdy my obyčejní smrtelníci sedíc v kanafasu můžeme hodnotit hodiny a hodiny to, nač mají piloti zlomeček vteřiny. Tvrdím, že pilot Hamiltonova formátu mohl bez problémů zůstat na vnitřní straně a bez potíží pokračovat, jenže Lewis zřejmě chtěl Kobayashiho definitivně setřást ze svého závětří a najednou zjistil, že by se do zatáčky nevešel. A následné rozhodnutí už nebylo tím nejlepším východiskem z dané situace. Naopak nemíním tu rozebírat tréninkové pošťuchování s Maldonadem, protože do hlav jezdců prostě málokdo vidí. Podotýkám jen, že jestli byl z jedné či druhé strany onen ťukanec záměrný, tak bych v roli FIA nešetřil pořádným „flastrem“.
Jenson Button a Michael Schumacher. První překlenul rozpětí deseti startovních pozic a ze třinácté příčky si vydupal další postavení na stupních vítězů. Tady je ale třeba říci, že mu rozhodně pomohl výjezd Safety Caru po nehodě jeho kolegy. Nic to ale neubírá na jeho výkonu, který měl onen aspekt rozvážného Brita, který se chová k pneumatikám s citem, jako by s nimi měl jet těch závodů několik. Michael Schumacher, slavící na svém oblíbeném okruhu jubileum dvou desítek let od debutu (těch sezón v F1 strávil přeci jenom méně) téměř stejný počet pozic zdolal v cestě za konečným umístěním – devatenáct pozic je výkon srovnatelný s Barrichellovou cestou za vítězstvím v GP Německa 1999. Jenže, ruku na srdce, byli pro Schumachera důstojnými soupeři piloti bojující tradičně na chvostu startovního pole? Asi ne – což znamená šest pozic. Problémy Algersuariho a Senny, další dvě pozice. Buemi a Peréz, kteří si boj o pozice proměnili v demolici spoileru a oprávněné potrestání, také uvolnili cestu bez boje. To je suma sumárum deset pozic, které exmistr světa mohl zvládnout bez většího vypětí. Na druhou stranu Michael dokázal, že mu Belgie sedí a umí využít jejích specifik ve svůj prospěch. A přes náznaky některých skrytých pokynů pro Rosberga ho Schumi dokázal překonat, takže si svůj poněkud zacákaný štít cti hodně vyčistil.
Sebastian Vettel a Mark Webber – opět jsme se přesvědčili, že Australan má problémy se starty a Vettel ještě neudělal soupeřům radost v poklesu výkonnosti. Je to do jisté míry tristní, když se vám zdá, že soupeř už už lapá po dechu, a on vás porazí doslova s prstem v nose. Asi to bude ještě chvíli trvat, než se Red Bull zařadí do jedné linie se svými pronásledovateli a šampionát nebude jen o náhodných výhrách konkurence.
Měl bych ještě ztratit slůvko o těch, které jsem nejmenoval. Jenže psát o Alonsovi, že dostal ránu do kola a možná proto ztrácel? To není prokazatelné. Že Massa doplatil na jemnou kolizi s Barrichellem a zastávka navíc ho stála lepší umístění? To se píše v referátech. Že na trati, která vyhovuje týmu Force India, jak už nám to dokazuje minulost, zajel dobrý výsledek Sutil? To by bylo zbytečné opakování. Že Senna po nadějném tréninku nezvládl zachovat v první zatáčce chladnou hlavu? Někdy je opravdu nutné mít nejen nadšení a elán, ale také určitou porci zkušeností. Proto si spíš popřejme, abychom na Monze byli svědky důstojného rozloučení s evropskou částí šampionátu a neviděli jen další závod znehodnocený „tlačítkovou“ technikou a sice předjížděním, které ale těžko fanoušky F1 může uspokojit. To F1 opravdu nemá zapotřebí.
RoBertino
P.S. Přes některé úlety (třikrát jmenovat Sennu a pak náhle zvěstovat, že tím byl samozřejmě myšlen Petrov) nelze odpustit panu Richtrovi jedno – kde proboha přišel k tomu, že Jordan v roce 1991 jezdil v irské zeleni? Stálo by za to si doplnit formulové vzdělání: vůbec nešlo o nic irského (ona i ta zelená vypadá podstatně jinak, navíc je kombinovaná s oranžovou), nýbrž o tradiční barvy hlavního sponzora týmu, takto nápojového giganta SevenUp. A když se podíváme na to, jakou barvu měl další sponzor tehdy nového týmu F1 Fuji film, je to více než jasné. Někdy prostě nestačí ono tradiční české – přání bylo otcem myšlenky.
-
VIDEO: Klabzubova jedenáctka z Převýšova. Tady je Pilař doma
Jako by v té chvíli ožil slavný příběh Eduarda Basse o Klapzubově jedenáctce. Jedenáct…celý článek
-
Nymburk vyzve zase Prostějov, Děčín v rozhodujícím zápase padl
Potřetí za sebou budou hrát s Nymburkem o ligový titul basketbalisté Prostějova. Hanáci…celý článek
-
Krásná oštěpařka Leryn Franco: Chlapi, potřebuju pomazlit!
Jsem sexy modelka, olympionička, je mi třicet let a potřebuju chlapa. Zn.: Nutně! Tak…celý článek
-
FOTO: To je trénink na Švédy! Češi si zahazovali hokejky a rvali se
FOTOGALERIE | Už se to blíží, čas do rozhodující bitvy se krátí. Čeští hokejisté…celý článek
