02. 09. 2010
13 komentářů
Články z Auto.cz
Když se většina fanoušků F1 zadívá na letecké záběry z vrtulníku kroužícího nad zalesněnými ardenskými hvozdy, v nichž je ukryta legenda závodních tratí Spa-Francorchamps, musí nutně uronit nostalgickou slzu nad faktem, že se nad tímto skvostem neustále vznáší mrak nejistoty a hrozícího zániku.
Přitom zatáčky La Source, Eau Rouge, Stavelot, Blanchimont a dříve S-Masty či Malmedy si mohl projet kdokoliv ze smrtelníků, protože podobně jako bájný Nürburgring byl okruh ve Spa veden po běžných komunikacích. I to byl jeden z důvodů, proč se tu jelo v roce 1970 na klasické čtrnáctikilometrové trati naposledy. Pauza, ve které se řešily dohady a mnohdy i zákulisní machinace posloužila k důkladné přestavbě a především ke zkrácení. Novodobý hrdina, který ještě projížděl cílem v dolíku Eau Rouge se jmenoval Alain Prost a otevřel v roce 1983 druhou kapitolu belgické historie F1. Že se tu děly věci kolikrát neuvěřitelné, a mnohokrát vzpomínané, to by nejlépe dokázala objemná kniha s titulem Grand Prix Belgique. A určitě by se v ní našlo slavné tažení bzučících sršňů Eddie Jordana, což se navždy spojuje s posledním triumfem Damona Hilla (a když už budeme chtít škádlit zajímavosti, bylo to jeho jediné vítězství v F1, kterého dosáhl s jiným vozem než Williamsem). Zde také Jordan slavil své historicky první pole-position (1994), o které se postaral Rubens Barrichello – a také to bylo jeho premiérové), připomínat story Michaela Schumachera by bylo až nemístné. Snad jen připomeneme, že jeho první závod se odehrál v zelených barvách – Jordanu.
Spa i během dalších let doznávalo změn a úprav, kdybyste náhle probudili z blahodárné hibernace fanouška 80. let, asi by při pohledu například na šikanu Bus-Stop nevěřícně kulil oči. Zajímalo by mě také, zda si ještě Jacques Villeneuve vzpomíná na svou superbouračku v Eau Rouge, po níž vylezl ze zdemolovaného BARu s pusou od ucha k uchu a nadšeně sděloval: „Právě jsem prožil svou nejlepší havárii v životě!“ O něčem podobném asi nebude chtít mluvit Michael Schumacher a David Coulthard, kteří tu v roce 1998 předvedli velice povedené show na téma „jak se nevejít do jedné zatáčky“ a po němž se málem zrodil další příspěvek do kapitoly PĚSTNÍ SOUBOJE NA DRÁZE I MIMO NI. Jednoduše řečeno Belgie byla vždy místem, kde se především díky nevyzpytatelnému počasí nedalo nic předvídat, i proto nutila jezdce, aby k členitému okruhu přistupovali s patřičnou úctou a soustředěním. Chyby se většinou neodpouštěly a vítězství bylo ceněno hodně vysoko – třebaže se nelesklo tak jasně jako například to monacké.
Letošní prognózy byly tak rozmanité, že by v určitou chvíli člověk připustil i to, že může vyhrát třeba Glock. A upřímně, když se špička startovního pole vřítila do Bus-Stop a začala s ladností krasobruslařů vytáčet elegantní smyčky, snad by se tomu dalo i věřit. Ze současných okruhů může podobné překvapení připravit snad už jenom Brazílie. Přeháňky rozvrátily všechny jistoty, nastolily nový režim a i když to tentokrát nebyla vyslovená pneumatiková loterie, všichni museli být jak na trní až do samého konce. Tedy ti, kteří přežili po závodní stránce první neplánované kontakty se soupeři.
Tím úvodním a hojně diskutovaným byl právě onen masový výlet za hranice trati hned v prvním kole. Těžko říci, jak fungovala signalizace před osudnou zatáčkou, ale smečka bohatýrů do ní vlétla tak odhodlaně, že jim veškeré pomyslné mantinely byly cizí. A je určitě s podivem, že to odnesl vlastně jen Barrichello, V.I.P. číslo 1, který měl asi v úmyslu zakončit tenhle oslavami nabitý víkend docela jinak. Pravdou ovšem také je, že ve složité situaci nemohl dělat vůbec nic. Slovy klasika by se dalo říci, že seděl v utrženém vagóně a jen se modlil, aby netrefil moc jiných podobně stižených kolegů. Pokud se u Rubense ještě chvíli pozdržíme – je bezesporu obdivuhodné, jak dlouho dokázal na tratích Grand Prix setrvat. I když se někdy jedním dechem dodává, že počet odjetých GP nesmí vzbuzovat dojem, že jde jen a pouze o inventář formule 1. Když se Rubinhovi podařilo v loňské sezóně ono úžasné vzepětí, návrat na výsluní, určitě mu to přálo mnoho lidí, ačkoliv se našlo i pár těch, co mu pak doporučovali, aby využil situace k odchodu. Brazilci také bezesporu hraje do karet fakt, že na rozdíl od počátků F1 se hranice závodů v posledních letech blíží víc dvaceti za sezónu – jaký to je rozdíl proti oněm sedmi podnikům v úvodním roce. To jsme ale zase u „kdyby“ a na to si nemá smysl hrát. Barrichello je jednoznačným leaderem tabulky počtu Grand Prix a zřejmě na ní i hodně dlouho zůstane – pokud si ovšem Ecclestone nevymyslí 30 závodů do roka. Že to je pitomost? Podívejte se na statistiky z hlediska bodů a co z nich po letošním roce zůstane. Tady platí dvojnásob bondovské Never say never again.
Druhým kontroverzním momentem, opět patřičně řešeným na všech možných úrovních, byla kolize dvojice Vettel a Button. I přes trest a následné vysvětlování si tady budu stát za názorem, že potrestání jezdce Red Bullu bylo značně problematické. Dokonce bych to nazval ze strany dohlížejících „bezpečáků“ další snahou piloty přesvěvdčit, aby nepředjížděli. Protože co udělal Vettel špatně? Nepřizpůsobil jízdu povaze a stavu vozovky? Pak ale mělo vedení závodu poslat na trať Safety Car a zamezit jakýmkoli pokusům o předjetí, dokud trať nebude ideálně suchá! Protože kdykoli při boji o pozice hrozí nebezpečí kontaktu, kolize, ale vlastně jakýkoli pobyt na trati je potenciálně nebezpečný. Vzpomeňme si na Brazílii 1993, kdy na vodě uklouzl Christian Fittipaldi a jeho zcela neovladatelné minardi sestřelilo v zatáčce vedoucího Prosta. Těch případů, kdy vůz najede na nerovnost nebo dostane v na první pohled neproblematickém místě smyk, je opravdu mnoho, navíc Vettel označil za příčinu svého karambolu nerovnost na trati. Nepřirovnával bych to k Turecku, protože tam byly vozy prakticky na stejné úrovni, tady byl Sebastian dobrý metr či více za zádí Britova vozu. Odlišného názoru budou samozřejmě příznivci postiženého týmu, protože po kolizi musel Button odstavit svůj monopost a v současném vyrovnaném mistrovském klání to byla ztráta dost citelná. Osobně si myslím, že Vettel se v tomto případě žádné chyby nedopustil a trest byl zcela zbytečný, nakonec Němec jistou formu postihu absolvoval už tím, že musel do boxů pro nový přední spoiler.
Poněkud s rezervou beru i Hamiltonova slova o závodě pod kontrolou, což jeho výlet mimo trať nepotvrdil. Co ale exmistru světa nutno přičíst k dobru je bravura, s jakou tento manévr zvládl. Opravdu tam šlo o desítky centimetrů, které v tu chvíli rozhodovaly o bytí či nebytí McLarenu. Lewis však dokázal z obtížné situace vybřednout (což například podobně bravurně nezvládl Alonso), přišel sice o náskok, ale nikoli o velice cenný a potřebný triumf. Zklamání tak připravil Webberovi, který opravdu vytěžil maximum z chyb soupeřů, protože on sám tu největší předvedl na startu. Ukázal však opět psychickou pohodu, protože ho zaspání na nejlepší pozici nedeprimovalo. Závod od závodu je Australan vyzrálejší a dokazuje, že si víc a víc věří. Možná mu k tomu paradoxně napomáhá napjaté ovzduší v týmu, kterému chce prostě dokázat, že je ten když ne lepší, tak minimálně stejně dobrý. Necítí tlak jako Vettel, který musí dokazovat, že tým v minulosti jeho prosazováním vsadil na dobrého koně, teď se jen hojí na svých kriticích.
Pokud si probereme další zúčasněné, rozhodně stojí za zmínku duo Renaultu. Už jsem zaslechl názor, jak to bývalému východnímu bloku jde. Nechme stranou politiku a dejme za pravdu, že Petrovův progres je po varovných slovech ze strany vedení vysloveně přínosný, ačkoliv někdo může namítnout, že dojet si pro body z chvostu startovního pole není v Belgii po problémech jeho kolegů tak heroický výkon. Nemyslím si to, každé předjetí je vždycky velice obtížné (o čemž se třeba přesvědčil Webber ve Valencii), takže ruský bohatýr si své bodíky plně zasloužil. Kubica si může trošku drbat hlavu, že si mírně zpackaným pit-stopem nechal vyklouznout z měšce možnost zopakovat nejlepší výsledek z letošní sezóny, ale s ohledem na potíže soupeřů určitě nebyl příliš dlouho zklamaný. Ocenění zaslouží také nenápadná, o to víc účelná jízda Adriana Sutila, který se V Belgii takřka inkognito prosadil na post nejlepšího německého závodníka. A že měl opravdu konkurenci jak hrom. Zase až tak obrovské překvapení to při vzpomínce na loňský závod nebylo, jen je pro Adriana škoda, že pořád dlí v něčím stínu. A je nanejvýš sympatické, že z něj dokáže vystoupit. Podobná slova platí pro Felipe Massu, který zachraňoval čest vzpínajícího se koníka a rovněž dokázal, že dobrý výsledek se dá zajet v klidném závodním režimu a bez rozpadávajících se částí značně drahého monopostu. A docela závěrem zmínku o Mercedesu – i když to pořád není ono, jak se z tábora třícípé hvězdy line unisono stěžující si hlas, oba piloti dokázali, že i přes citelné potrestání jsou schopní zajet slušný závod a nebojí se ani vzájemného souboje. A zejména Nico přihodil do debaty o týmové režii další zajímavý příspěvek. Ačkoliv zcela upřímně – Brawnovi hoši se už perou jen mezi sebou o prestiž, a to se závodí podstatně jinak.
Další, a vlastně poslední klasika na půdě královského parku v Monze, nás čeká za necelé dva týdny a pak už Evropa formuli 1 na dlouho dobu opět zamává. Belgie zdaleka nic nerozhodla, ale už pomalu připravuje karty pro závěrečné pokerové partie. V Itálii půjde opravdu o hodně a když k tomu přičteme tradiční závodní prostředí, bude určitě víc než zajímavé sledovat, kdo bude letošním pokořitelem domácí bašty Ferrari. Upřímně nevěřím, že tifosi budou moci dostatečně dát najevo průchod své radosti. Jenže to jsme zase u ošidných výhledů, takže uzavřu svou miniupoutávku na italskou Grand Prix vírou, že se na jejím zajímavém průběhu budu v pátečních trénincích svou troškou podílet i já.
Fotogalerie
-
VIDEO: Klabzubova jedenáctka z Převýšova. Tady je Pilař doma
Jako by v té chvíli ožil slavný příběh Eduarda Basse o Klapzubově jedenáctce. Jedenáct…celý článek
-
Nymburk vyzve zase Prostějov, Děčín v rozhodujícím zápase padl
Potřetí za sebou budou hrát s Nymburkem o ligový titul basketbalisté Prostějova. Hanáci…celý článek
-
Krásná oštěpařka Leryn Franco: Chlapi, potřebuju pomazlit!
Jsem sexy modelka, olympionička, je mi třicet let a potřebuju chlapa. Zn.: Nutně! Tak…celý článek
-
FOTO: To je trénink na Švédy! Češi si zahazovali hokejky a rvali se
FOTOGALERIE | Už se to blíží, čas do rozhodující bitvy se krátí. Čeští hokejisté…celý článek
















































































