21. 03. 2011
13 komentářů
Články z Auto.cz
Fanoušci královny motoristického sportu si po nuceném odkladu začínají připravovat tabulky, vhodné posezení u obrazovky, provětrávají diskusní obraty, prostě žhaví pozornost, protože co nevidět začne už 62. ročník boje o nejlepšího muže formule 1 a potažmo i nejúspěšnější tým, neboli neoficiální MS značek.
Je to vlastně takový kolorit, příznivci F1 si odpočinou a na rozhraní února a března rychle nasají všechny avizované změny, prolétnou poslední „hotnews“, zaskřípou zuby, protože chystané bombastické přestupové změny či návraty se nekonají, lehce zakroutí hlavou nad několika novými jmény a díky nim proženou důkladně něco internetových stránek. A potom se začnou vytvářet prognózy. Jak už jsem psal v minulosti, neexistuje prakticky nic ošidnějšího – zahleďme se do minulých ročníků, do jiných sportovních odvětví a vzpomínejme. Pokud se budu držet tématu, pamatuji si zcela přesně, jak jsme obdivovali před rokem 1978 nový Brabham BT 46 s revolučním systémem chladících výměníků a tipovali třetí titul pro Laudu jako téměř jasnou věc. Novinka se nakonec vůbec nerealizovala, Lauda sice vyhrál dva závody, ale jeden s problematickým „vysavačem“ ve Švédsku, druhý po penalizaci Andrettiho v Itálii (nehledě k tragédii R. Petersona), takže z titulu nebylo nic. Hned o rok později zaznívaly superlativy na chystaný Lotus 80 – stejná písnička. V polovině let 80. zase málokdo věřil, že Prost dokáže obhájit titul, před sezónou 1992 se tvrdilo, že Mansell je ufňukánek, který nikdy nedokáže proměnit své šance v titul. A já osobně se přiznám, že když začal Mika Häkkinen své první tažení na automobilový trůn, také jsem před sezónou tvrdil, že to Fin s ohledem na svou závodní minulost nedokáže. JE ZMĚN MÁLO NEBO MOC? Po loňském úletu se změnou bodovacího systému jsem doufal, že „moudré hlavy“ ve FIA nepřichystají další inovaci, která rozšíří počet nějakým tím „puntíkem“ ohodnocených míst na dejme tomu dvacet. Když už je ta inflace. Naštěstí to skutečně nikoho nenapadlo, ono stačí, jaké zvěrstvo bylo spácháno loni. Proto se nejvíc pozornosti věnuje – a zcela poprávu – Pirelli. Osobně pamatuji první velký comeback, který díky nevyzrálému Tolemanu byl spíše k pláči než k oslavě. Je také pravda, že drtivou většinu svých úspěchů Italové nasbírali při své první formulové misi v 50. letech. Nakonec v té době vyhráli 40 Grand Prix (poslední Stirling Moss na Vanwallu při GP Itálie 1957), a při své druhé anabázi přidali pouhopouhé tři triumfy. Takže hlavní žeň úspěchů přijde až letos, protože jednoduše není konkurence. Ale když jsme u těch čísel, je třeba připomenout, že značka Pirelli se do F1 podruhé vrátila v roce 1981, opustila ji v roce 1991, třetí atak prestižní kategorie v souznění tří jedniček vychází na rok 2011. Hrajme si ještě chvíli – poslední závod, ve kterém se „pirelky“ objevily, byla Austrálie 1991 – nyní se tedy opět u protinožců zaskví italské pneumatiky v historicky 201. Grand Prix. A je naprosto jisté, že si do análů připíší 51. pole position, 47. nejrychlejší kolo a 44. vítězství. Pokud něco tuhle slávu hatí, pak trošku obavy, zda se podaří bez nějakých vážnějších problémů odstranit některé přetrvávající nešvary nových plášťů. Tady nezbývá než dát na ujištění manažerů a odpovědných zástupců, že všechno bude bene e senza problemi. Pokud lze mluvit o něčem rozumném, je to oprášený kvalifikační limit, protože si pořád myslím, že F1 není olympiáda. Tady se nehraje na ono známé – je ctí se zúčastnit. Jakou paseku může udělat pomalejší jezdec víme z historie moc dobře, i když ruku na srdce, kolikrát to bohužel bylo jedno z mála vzrušení v závodě až nelidsky stereotypním. Leč tady jde nejen o body, ale i o zdraví, tak jen doufám, že pokud bude někdo vysloveně okázale pomalý, bez pardonu se po tréninku sbalí a pomaže. Co by mělo nové pravidlo za smysl, kdyby bylo provázeno samými výjimkami. Samozřejmě se toho hodně namluvilo o nových technických hejblátkách, která se letos mají objevit – shrnul bych to lakonickým: zkoušejte si je, testujte, ono to nakonec bude fungovat vždycky trošku jinak. Závodní režim je přeci jenom sám o sobě dost specifický na to, než aby se dal nasimulovat. Vždyť není ničím novým pod sluncem, že testy byly vždy natolik optimistické, že se hovořilo o smělých plánech, malovaly se dobyté mety, a poté zbyly jen oči pro pláč. Vzpomínáte na úžasně revoluční Arrows A2? Vůz budoucnosti, který měl svým tvarem v roce 1979 naznačit další cestu F1? Velké nadšení a prognózy, a výsledek byl tristní, vyjádřený pouhými třemi body v Poháru konstruktérů. Proto se rozhodně vyplatí jistá zdrženlivost ve vyslovování soudů. Už jenom proto, že nikdo nechce tak docela odhalit karty a týmy se pokoušejí využívat nejednoho úskoku, aby zmátli konkurenci, ale i veřejnost. On to nejlépe kdysi řekl Niki Lauda, když tvrdě razil názor: „Soupeři musí při posuzování našich šancí tápat ve tmě!“ Pokud se chci nějakého odhadu dopracovat, asi se nad ním pravověrní čtenáři pousmějí se slovy: „No, to je opravdu velice těžké vymyslet!“ Jenže rozvržení sil je už několik let téměř setrvalé, což se vlastně podařilo nabourat jen Rossu Brawnovi. Red Bull jako zásadní překvapení nevidím, protože už když se v jeho barvách objevil Adrian Newey, bylo mi jasné, že „křídelníci“ půjdou nahoru. Ne hned, překotně, ale systematicky a spolehlivě. Takže silná trojka Red Bull, Ferrari a McLaren, v těsném závěsu nevyzpytatelný Mercedes, lehký nadstandard v podobě konglomerátu Lotus/Renault a Williams, soupeřící trojka Force India, Sauber a Toro Rosso a konečně závěr v podání Lotusu, HTR a libozvučně znějící Marussji Virgin. Jako kdysi působil velice vesele kompletní název dnes už neexistujícího týmu Mild Seven Benetton Play Life, tak spojení „panny Marusji“ vyvolá v nejednom pamětníkovi bývalého polského seriálu otázku, kde zůstali čtyři tankisté a pes. ČEKAT SE VYPLATÍ A tak místo tipování, že Fernando udělá titul, Lewis opět porazí Jensona, Webber a Vettel svým nepřátelstvím a bojem o pozici v týmu ztratí šance a Massa se probere opět k životu, budu spíš čekat a hodnotit. Život mě poučil, že pokud si nakreslíte cestičku a myslíte si, že potom jen stačí vysypat ji pískem podle vykolíkovaného tvaru, je naprostý nesmysl. Jsem na pány volantu samozřejmě moc zvědavý, jak se podaří Vettelovi zvládnout obhajobu, protože ačkoliv své kvality ukázal, je to pořád nejmladší mistr světa a musí se s touhle rolí vypořádat – a příklad Hamiltona nám může ukázat, že to není vždy procházka růžovým sadem. Webber je zase přímo vybízen, aby stvrdil úplně všem, že je hoden místa v nejlepším týmu. Hamilton bude chtít podtrhnout pověst zázračného dítěte a Button dokázat, že není jen pilotem jedné sezóny a jeho titul byl vlastně neskutečnou shodou okolností. Alonso musí přesvědčit fandy vzpínajícího se koníka, že ho ztráta titulu nefrustrovala natolik, že by místo svého typického závodního cvalu přešel do poklidného a bezpečného klusu, od Felipeho se očekává, že předvede něco ve stylu bájného Fénixe, kterýžto se vznesl z hromádky popela a opět vítězně zakroužil v povětří. Barrichello se musí zbavit nechtěné nálepky inventáře F1, bohužel tuhle invektivu museli v minulosti spolknout i taková esa jako G. Hill, Regazzoni nebo Fittipaldi, a to měli oproti Rubinhovi podstatně méně odjetých závodů. Renault a potažmo s ním i Heidfeld s Petrovem budou chtít vozit co možná nejvíc bodů, aby udělali radost nešťastnému Kubicovi. A Schumacher musí jednak odlámat hroty výčitek, že měl raději leštit doma poháry a hrát s dětmi závody na simulátoru, potom také odrazit nápor ambiciózního synka bývalého mistra světa Rosberga. Toho chtění bude určitě moc, týmy ze suterénu se budou snažit vytáhnout, nováčkové potvrdit oprávněnost poskytuné šance a důvěry vložené na jejich bedra. Na své si budou také hodlat přijít sponzoři, kteří za své všelijak poskládané finance chtějí výsledky, ale také být viděni. Prostě typický kolotoč, který se už brzy roztočí. Je docela možné, že preview sezóny má vypadat jinak. V dnešním světě, kdy máte analytiky na všechno, pomalu i na to, jak správně použít toaletu či přejít ulici, což vás za patřičný poplatek ostřílený odborník za pomoci tří sociálních sítí, pěti programů a sedmi přednáškových cyklů hravě naučí, by určitě bylo očekávané zahltit vás procenty, počty pravděpodobnosti, sázkovými kursy s obligátní tisícovkou free do prvního kola tipovací rulety. Já si troufám jít jinak – už jen proto, že F1 je sama o sobě technikou už tak přecpaná a naddimenzovaná, že v ní ještě chci nacházet lidský prvek. To ostatní computerizování budu dělat, až se na dráze opravdu budou prohánět roboti. Teď čekám na první závod, samozřejmě s natipovaným pořadím, ale bez oné mrtvičné bledosti, že by mi to nevyšlo. Důležité by pro příznivce F1 bylo jedno – abychom viděli závody, kdy si rozkoušeme vše v dosahu našeho chrupu nervozitou, jak to dopadne, a pokud možno až k cílové čáře. Něco jako Grand Prix Rakouska 1982 či památnou bitvu v Long Beach 1983, Itálii 1971… Je to asi utopie, ale jako fanoušci na to máme právo. A tomu chci také držet v 62. ročníku mistrovství světa vozů formule 1 palce ze všech sil.
-
VIDEO: Klabzubova jedenáctka z Převýšova. Tady je Pilař doma
Jako by v té chvíli ožil slavný příběh Eduarda Basse o Klapzubově jedenáctce. Jedenáct…celý článek
-
Nymburk vyzve zase Prostějov, Děčín v rozhodujícím zápase padl
Potřetí za sebou budou hrát s Nymburkem o ligový titul basketbalisté Prostějova. Hanáci…celý článek
-
Krásná oštěpařka Leryn Franco: Chlapi, potřebuju pomazlit!
Jsem sexy modelka, olympionička, je mi třicet let a potřebuju chlapa. Zn.: Nutně! Tak…celý článek
-
FOTO: To je trénink na Švédy! Češi si zahazovali hokejky a rvali se
FOTOGALERIE | Už se to blíží, čas do rozhodující bitvy se krátí. Čeští hokejisté…celý článek
